Zacheův slib (21. neděle v mezidobí, 25. 8. 2024)

Texty:

• Iz 1, 10-18
• 2 Tes 1, 1-4. 11-12
• L 19, 1-10

Modlitby:

1/ Dobrý Bože, v čase, kdy mnozí tráví svou dovolenou a prázdniny s blízkými v příjemném prostředí, odpočívají a užívají krás přírody, myslíme na obyvatele Gazy, kteří jsou od vypuknutí války v říjnu loňského roku neustále na útěku. Stěhují se i s rodinami z místa na místo, schovávají se před útoky a vyhlížejí uzavření příměří. Stejně tak v neustálém strachu a ohrožení žijí lidé na Ukrajině a v Rusku, na jejichž území dopadají nepřátelské střely, ničí a zabíjejí všechno živé. Konflikt už trvá dva a půl roku a stále se nepodařilo vyjednat mír, dokonce ani k žádným významnějším jednáním nedošlo. Modlíme se za ukončení válek. Smiluj se, Hospodine!

2/ Modleme se za oběti teroristického útoku v německém Solingenu, za mrtvé i těžce raněné bojující o život. Prosme za pokojné soužití lidí různých kultur v Evropě. Smiluj se, Hospodine!

3/ Bože, prosíme za účastníky duchovní obnovy naší diecéze na Lomci. Modlíme se za vedení tvým Duchem, když přemýšlíme o budoucnosti církve a hledáme způsoby, jak oslovit nové posluchače tvým evangeliem a přivést je k tobě a do společenství tvého lidu. Víme, že bez tebe nemůžeme činit nic. Všechno, co máme, je jen díky tvé milosti a my jsme neužitečnými služebníky. Přesto se odvažujeme doufat v tvou pomoc a vedení a chceme ti sloužit. Smiluj se nad námi, Pane!

4/ Bože, požehnej děti, které vyrůstají v neúplných rodinách, nezažívají lásku a přijetí, nejsou pro své rodiče darem od Hospodina, ale nástrojem na vyřizování účtů mezi nimi. Modleme se za to, aby poznaly lásku a staly se vnitřně zralými a vyrovnanými lidmi. Modleme se za lidi žijící v manželství, aby trpělivě nesli dobré i méně dobré, jak si vzájemně slíbili, byli si oporou a pomocí až do konce svých dnů, aby se lehkovážně neopouštěli a nezpůsobovali bolest svým dětem. Smiluj se, Hospodine!

5/ Modleme se za nemocné z našich rodin a náboženské obce, za ty, kdo nás žádali o modlitbu. Prosme za bratra Slávka, sestru Zdeňku V. a Zdeňku K. Smiluj se, Hospodine!

Sestry a bratři!

"Slyšte slovo Hospodinovo, sodomští náčelníci, naslouchejte naučení našeho Boha, lide gomorský," obžalovává prorok Izaiáš vladaře města i prostý lid v 8. st. př. Kr., protože nebrali vážně prorockou zvěst a nedbali na Boží přikázání, proto mají slyšet Boží slovo. Nestačí předstírat zbožnost horlivým plněním náboženských povinností. Hospodin jasně prohlašuje, že jejich oběti nepotřebuje. Co se mu předkládá, je stejně jeho jako je jeho celá země. Obětní dary a slavnostní shromáždění lidu, jehož srdce je daleko od Boha, se Hospodinu protiví, nemůže je vystát, dokonce je z hloubi duše nenávidí. Obětí Bohu nejmilejší je přeci vděčnost, pokora a milosrdenství.

Ruce, které Izraelité zvedají k modlitbě, jsou nečisté krutostí a nespravedlností vůči bližním, na nichž se dopouštějí bezpráví a násilí volajícího o pomstu. Nepomůže množství slov ani dlouhé modlitby, Bůh přijímá prosby přímých a spravedlivých. Přeje si, aby k němu pozvedali čistá srdce. Proto vyzývá lid, aby se nedopouštěli nespravedlnosti a násilných činů a pamatovali na zvláště potřebné, na sirotky a vdovy, kteří patřili k nejohroženějším skupinám. Pokud právě těmto zranitelným budou pomáhat, začnou být i jejich oběti, slavnosti a svátky Bohu milé.

Duchovní stav lidu je sice žalostný, ale právě proto posílá Bůh proroka, aby dal hříšníkům novou šanci: "Pojďte, projednejme to spolu, praví Hospodin. I kdyby vaše hříchy byly jako šarlat, zbělají jako sníh, i kdyby byly rudé jako purpur, budou bílé jako vlna." (Iz 1, 18)

Když si uvědomíme svoje sobectví, limity, obavy, nedostatečnost, jde o velmi cenné poznání. Je to dokonce důvod k radosti, protože si zároveň mohu připomenout, že Boží láska ke mně je stále stejná; Bůh jako marnotratný Otec čeká na můj návrat a je připraven mi odpustit, a dokonce mě zahrnout ještě většími projevy lásky a přízně, než na jaké jsem byl zvyklý.

Pro Boha není nic nemožného, je připraven přijmout kohokoliv, dokonce neváhá mezi své služebníky zařadit i tak kontroverzní postavu, jakou byl celník Zacheus. Zloděj, který okrádal své bližní při vybírání cla, a navíc kolaborant s Římem, protože právě do pokladny této pohanské okupační moci vybíral poplatky.

O Zacheovi víme, že byl zřejmě židovského původu, jak naznačuje jednak jeho jméno (Zakaj – čistý) a jednak také označení syn Abrahamův, které mu dal sám Pán Ježíš. Na jiných místech v evangeliích se o něm nemluví. Zajímavá je jeho profese, byl vrchní celník, takže vykonával z Jericha dohled nad celnicemi v celé oblasti. Dá se tedy předpokládat, že patřil k velmi bohatým lidem. Své jmění získal sice díky svému povolání, které bylo zcela oficiální a legální, ale přeci jen vykonávané vyděračským způsobem.

Zacheus si přeje vidět Ježíše, který prochází Jerichem na své cestě do Jeruzaléma. Nevíme, jak tato touha vznikla, jestli šlo jen o zvědavost? Říká, že ho chtěl poznat, dozvědět se, kdo to je, můžeme se tedy domnívat, že šlo o víc. Ježíše předchází pověst krajem, kudy procházel, a tak snad i celník zatoužil uvidět spásu, jak o jejím příchodu nechal nazaretský mistr vzkázat do vězení Janu Křtiteli. (L 7, 22) Jerišský celník je malé postavy a jen těžko se prodírá davem. Zjevně ho nikdo příliš nerespektuje, takže mu také nikdo ochotně neuvolňuje místo v první řadě. Zacheus si pomůže sám, když vyleze na moruši, a schová se tu mezi hustým listím stromu. Prodírání se davem ani lezení na strom neodpovídají důstojnosti bohatého člověka, ale Zacheus se nedá odradit.

Nevíme, odkud Ježíš znal celníkovo jméno. Když přijde pod strom, kde se celník skrýval, osloví ho a sám se pozve do jeho domu: "Zachee, pojď rychle dolů, neboť dnes musím zůstat v tvém domě!" (5b) Zacheus, který se snažil poznat, kdo je Ježíš, se nyní dovídá, že to byl on, kdo ho přišel hledat. Ježíšův úmysl jít k Zacheovi musí být pro zbožné obyvatele Jericha šokující, vždyť sotva by kdo mohl najít v celém městě většího darebáka, než byl právě vrchní celník! Jeho hříchy nejsou zapomenuty, ale Boží milosrdenství je velké a Zacheovo doznání a lítost dokonce předchází. Vlastně se dá říct, že bez něj by se v celníkově životě nic nezměnilo...Naléhavost, s jakou procházející kazatel projeví svůj zájem přijít k celníkovi na návštěvu, nedávají nejmenší šanci pochybovat, že Bůh tohoto hříšníka přijal: "Zachee, ...dnes musím zůstat v tvém domě!"

Boží milosrdná nabídka spásy nestrpí žádný odklad, člověk musí jednat, jinak by hodinu Božího navštívení promeškal. Setkání s Ježíšem naplňuje Zachea radostí. Hřích dává zazářit Boží lásce. Svatý Pavel později napíše: "Kde se rozmohl hřích, tam se ještě mnohem více rozhojnila milost." (Řím 5, 20) Jakmile si hříšník uvědomí své provinění, jeho srdce naplní radost. Už se netrápí lítostí, nenaříká nad promarněným životem, ale přijme odpuštění, nechá se uzdravit.

Vnitřně prožitá uzdravující proměna je stvrzena skutkem: Zacheus učiní velkorysý slib ve prospěch okradených a chudých. Nabízí mnohem více, než v takových případech předepisuje Zákon a požaduje rabínská tradice.

Ježíš už jen potvrzuje, co ve svém prohlášení řekl Zacheus. Celník se stal Abrahamovým synem, i on přece patří k vyvoleném lidu, ke ztraceným ovcím Izraele, které přišel Ježíš zachránit! (Mt 15, 24) "Dnes přišlo spasení do tohoto domu…" (9)

Náš milý Pane, na cestách svých životů často bloudíme a opouštíme cestu. Stává se, že uvěříme lákavým nabídkám a necháme se oklamat, když se honíme za prázdnými přísliby štěstí a pohodlí. Děkujeme za to, že nabízíš uzdravení, vždycky je možné se vrátit na cestu, která je třeba nepohodlná, kamenitá a přináší únavu i bolest, ale zato spolehlivě vede k cíli. Amen.