„Ty jsi Mesiáš“ (24. neděle v mezidobí, 15. 9. 2024)

Texty:

• Iz 50, 4-9a
• Jk 3, 1-12
• Mk 8, 27-38

Modlitby:

1/ Prosíme tě, Pane, za země střední Evropy, které zasáhly přívaly deště. Myslíme na všechny, kteří zůstali bez elektrického proudu, bez pitné vody nebo se dokonce museli přemístit na bezpečnější místo. Děkujeme za všechny pracovníky, kteří nasazují své síly, aby zabránili neštěstí, ztrátám na životech a na majetku. Jsme vděčni za dobrovolníky pracující nezištně ve prospěch svých blízkých, sousedů, obyvatel stejného města nebo obce. Modlíme se za dobré počasí a život v bezpečí. Smiluj se, Hospodine!

2/ Modleme se za mír na celém světě, zvláště na Ukrajině a v Rusku, aby k němu znepřátelené strany hledaly cestu. Myslíme na desítky, stovky lidí, kteří denně umírají v boji nebo v důsledku válečných útrap. Připomínáme si lidi na útěku žijící s námi nebo v jiné bezpečné zemi a denně překonávající jazykovou bariéru, smutek ze ztráty blízkých, odloučení od rodiny a domova na Ukrajině. Setkávají se s přijetím, ale jsou i odmítáni, dokonce nenáviděni.

Modleme se za mír na Blízkém východě, prosme o pokoj pro Jeruzalém, aby v něm vyznavači různých náboženství mohli žít vede sebe, aniž by proti sobě obraceli zbraně a usilovali o likvidaci nepřítele.

Pane, ty znáš neklid našeho srdce, víš, co nás rozkládá, co je příčinou našeho smutku, našich obav a starostí. Prosme za to, abychom světlo, naději a smysl pro svůj život hledali v tobě. Smiluj se, Hospodine!

3/ Modleme se za seniory z našich obcí a z naší blízkosti, aby se necítili sami a opuštěni ve svém stáří a nemocech, které je trápí. Modleme se za solidaritu mezi generacemi v rodinách, v církvi, ve společnosti. Mysleme na osamělé lidi, kteří nemají s kým sdílet svůj život, protože žijí sami, jsou izolováni kvůli své nemoci nebo z jakýchkoliv jiných důvodů. Mysleme i na lidi, kteří nejsou sami, ale přesto jsou osamělí, opuštění, nepochopení, trápí se. Bože, vyznáváme, že jsi světlem našeho života, pramenem tryskajícím do života věčného. Prosíme tě, abychom v radosti i ve smutku a bolesti hledali útěchu a pokoj především u tebe a v tobě. Ty jediný můžeš utišit naši žízeň a uzdravit bolesti duše, na které lidské slovo nestačí. Smiluj se, Hospodine!

4/ Modleme se za lidi na cestách, ochraňuj všechny, kdo se ocitli v nouzi kvůli špatnému počasí, vlastní nedbalostí nebo cizím zaviněním. Doprovázej nás bezpečně k cíli. Smiluj se, Hospodine!

Sestry a bratři!

Kdybychom se dnes ptali lidí, kdo je Ježíš Kristus, pravděpodobně bychom dostali různé odpovědi v závislosti na věku, vzdělání a sociálním zázemí dotazovaných osob. Kdybychom pak položili otázku osobněji a ptali se, kým je pro ně Ježíš Kristus, našlo by se asi jen minimum lidí, kteří by ho vyznali jako Pána a Spasitele nebo jinými slovy dali najevo, že je pro ně osobně důležitý a žijí ve vztahu k němu. Pokud totiž vycházíme z výsledků sčítání lidu nebo jiných sociologických šetření, hlásí se asi jen deset procent lidí v ČR k některé z církví. Zdaleka ne všichni, kdo jsou ochotni se přihlásit k některé z církví, jsou také ochotni dát najevo, že žijí ve vztahu ke Kristu. Na druhou stranu určitou váhavost některých řádně pokřtěných a zapsaných vyvažují lidé, kteří se ke Kristu hlásí, ale s žádnou z církví nechtějí mít nic společného, protože je pokládají za organizace na úrovni politických stran nebo spolků.

Ježíšova cesta směřovala z Galileje do Jeruzaléma. Jednou z jeho zastávek byla Cesarea Filipova, pojmenovaná herodovským tetrarchou Filipem k poctě císaře Tiberia. Ježíš na této zastávce k cíli své pozemské pouti otevírá otázku své totožnosti, která se již dříve objevila, ale nebyla zodpovězena. Jeho žáci by si měli ujasnit, za kým se rozhodli jít, pro koho všechno opustili.

Nejprve se Ježíš ptá na mínění lidí a dostává odpověď, v níž se objevují jména Jana Křtitele, Eliáše a jednoho z proroků. Jan Křtitel ohlašoval blížící se Boží soud, Eliáš byl vzat do nebe (2 Kr 2, 1-12) a měl znovu přijít na konci tohoto věku. (Mal 3, 23) Jeden z proroků měl být někdo jako jako Mojžíš. (Dt 18, 19) Ježíš se, podobně jako Jan Křtitel, považoval za proroka mluvícího v Duchu Božím, zatímco pro farizeje byla doba proroků v té době již uzavřená a namísto prorockého slova postavili tradici výkladu Zákona. (Mk 1, 5-6)

Mistr z Nazareta označení svých současníků neodmítá, ale hned další otázkou dává najevo, že je jeho poslání více než prorocké. Ptá se tentokrát samotných učedníků, za koho ho pokládají oni sami? Chce od nich slyšet, co si myslí, mají podat osobní svědectví. Petrovými ústy na místě pojmenovaném po pohanském císaři (Cesarea) zaznívá: "Ty jsi Mesiáš." (29)

Ježíš překvapivě Petra nechválí a přikazuje učedníkům, aby o tom nemluvili. Nechtěl být pokládán za davidovského mesiáše, očekávaného osvoboditele Izraele z područí Římanů. K mesiášskému titulu se proto přiznává, až když je jasné, že politickým mesiášem nebude.

Když pak o sobě mluví jako o Synu člověka, připravuje učedníky na své utrpení, což udělá ještě dvakrát. Začíná tak dlouhá cesta, na jejímž konci mají pochopit, že je poslán od Boha a že k jeho životu patří také utrpení, a dokonce smrt. Vzkříšení má nastat až třetí den.

Jestliže Syn člověka musí toto všechno projít, je zřejmé, že jde o Boží vůli, nikoliv o náhodný sled událostí. Zřejmě právě tím se Ježíš lišil od mesiášských představ své doby. Že hrůza smrti ani sama smrt neodloučí člověka od Boží lásky, se stalo zřejmým až za hranicí jeho pozemského života. Svou předpovědí utrpení Ježíš naznačuje riziko, které na sebe bere, a učedníci mají pochopit, že nejvíce reprezentuje Boha právě ve své slabosti a zranitelnosti, kdy je odkázán na Boží pomoc.

To, co se Ježíš snaží vysvětlit, Petr nechce slyšet. "Jdi mi z cesty, satane. Tvé smýšlení není z Boha, ale z člověka." (33) Petr není zlý nebo zvrácený, ale pokouší Ježíše, když se ho snaží odvrátit od Boží cesty. Utrpení se nehodí do jeho obrazu mesiáše.

Ježíšovo pokárání je kruté, a přece neposílá Petra pryč, ale říká doslova jdi za mnou, jdi mi z cesty. Nechce, aby určoval jeho cestu, ale posílá ho za sebe tak, jako když ho oslovil a Petr s Ondřejem šli za ním. (Mk 1, 17n) Petr dostává novou šanci vrátit se na začátek a zkusit znovu jít za Ježíšem, následovat ho, aniž by měl svou představu o tom, jak má mesiáš vypadat a jak bude vypadat jeho služba.

To vzápětí Ježíš vysvětlí, když zavolá zástup a začne ho vyučovat. Jít za Ježíšem znamená zapřít sám sebe a nést svůj kříž. Kdo chce jít za ním, nebude stavět své představy nad ty Boží. Slova o nesení kříže dávají tušit, jakou smrtí Ježíš zemře a že jeho následování je spojeno s nasazením života. Kdo chce zachránit svůj život v bitvě utíká, a tím nastavuje nepříteli zranitelná záda a snáze přijde o život, než když bojuje, a i když v boji padne, získá slávu. Tady jde o nasazení života za evangelium, takže ten, kdo padne, získá vlastně nový život, jak vyplývá ze svědectví o Ježíšově vzkříšení. Svůj život tak zachrání.

Získat celý svět nebo zachránit svůj život? Zisk, ztráta a výkupné jsou pojmy z ekonomické oblasti, které Ježíš používá, aby přiblížil cenu věčného života. Nedá se vyvážit majetkem nebo postavením ve společnosti, nelze ho nijak koupit. "Co prospěje člověku, získá-li celý svět, ale ztratí svůj život?"

Kým je pro mě Ježíš? Co jsem ochoten pro něj udělat? Je postavou z minulosti, etickým vzorem a učitelem nebo živým Pánem a Dárcem života? Mám o něm a o způsobu, jakým ho chci následovat svou představu a nikdo mi ji nesmí narušit, nebo jsem ochoten přijmout jeho představu o svém životě, stále znovu ji hledat a nechávat se posílat na začátek cesty a jako Petr pokorně přijímat, že On si vyvolil mne a ne já Jeho?

Pane Ježíši, odpusť mi, když o tobě čtu jako o postavě z dávnověku, o někom z Bible, ale nejsem ochoten přijmout tvoje učení a proměnit je v následování.

Pane Ježíši, odpusť mi, když o své víře jen mluvím a hledám výmluvy, že tak žijí všichni, je to dnes tak normální, místo abych hledal tvou vůli a chodil po tvých cestách.

Pane Ježíši, odpusť mi, že tě zapírám, sotva se přiblíží nebezpečí, nebo mlčím, když je třeba mluvit, svědčit slovy i životem. Smiluj se, Pane Ježíši Kriste!