Tvá víra tě zachránila (13. neděle v mezidobí, 30. 6. 2024)

Texty:

• Pláč 3, 24-33
• 2 K 8, 7-15
• Mk 5, 21-43

Modlitby:

1/ Dobrý Bože, prosíme tě za mír na Ukrajině. Konflikt se zdá být nekonečný, a přece se odvažujeme k tobě obracet v modlitbě a prosit tě za vítězství dobra a pokoje. Modlíme se za ukrajinské rodiny rozdělené válkou, svěřujeme ti jejich bolest duše a smutek po blízkých, kteří bojují na frontě. Prosíme za všechny, kdo mohou vývoj událostí ovlivnit.

Modleme se za Svatou zemi a prosme za pokoj a požehnání. Prosme za uzdravení ran duše, které způsobila válka. Utěš, Pane, sirotky, vdovy a vdovce, posiluj jejich naději na shledání s blízkými ve tvém věčném království. Smiluj se, Hospodine!

2/ Modleme se za opuštěné a osamělé, za lidi, kteří ztratili životního partnera nebo blízkého člověka. Buď, Bože, jejich světlem a nadějí. Prosíme za církev, aby těmto lidem nabízela svou láskyplnou náruč a byla místem, kde zažijí přijetí a přátelství. Smiluj se, Hospodine!

3/ Modleme se za požehnání dětem i dospělým, kteří přijedou cvičit na sokolský slet do Prahy. Prosme za dobré počasí, radost ze společně prožitého času i za šťastný návrat do jejich domovů. Smiluj se, Hospodine!

4/ Bože, požehnej shromáždění, která se budou konat k uctění památky sv. Konstantina a Metoděje  i M. Jana Husa. Svým Duchem svatým nás veď, abychom toužili milovat tě jako tito tvoji služebníci a svědkové víry. Jejich ochota nechat se tebou vést a dát se do služby evangelia pokoje, nás usvědčuje z povrchnosti a malověrnosti. Chceme být, Pane, tvými služebníky i přáteli, chceme se nechat proměňovat tvým Duchem a stávat se prostředníky tvé milosti. Ať vytrváme v tomto svém rozhodnutí. Smiluj se nad námi, Hospodine!

5/ Prosme za děti a mládež na prázdninách a cestách za odpočinkem a zábavou. Modleme se za požehnané dny, kdy jsou rodiny nebo přátelé spolu, kdy na sebe mají čas. Modleme se za poutníky na posvátná místa, aby je na jejich pouti provázel Kristus jako učedníky na cestě do Emauz a stejně jako jim i dalším otevíral Písmo a lámal chléb.

Prosme za to, aby nás odpočinek od pracovních a jiných všedních povinností přiváděl k údivu nad stvořením a jeho krásou a dovolil nám přemýšlet o našem životě s Bohem. Modleme se za čas duchovních obnov a duchovních cvičení, za ochotu hledat a nalézat cesty, po nichž nás Bůh chce vést. Smiluj se, Hospodine!

Sestry a bratři!

Minulou neděli jsme uvažovali nad textem Markova evangelia o utišení bouře na moři. „Proč jste tak ustrašení? Ještě nemáte víru?“(40) Svou otázkou Ježíš naznačil, že víře učedníků, kteří se s ním vydali na cestu, dosud něco chybí, ještě se nedokážou spolehnout jen na svého Mistra a cítit se v bezpečí  v jeho přítomnosti.

V dnešních dvou příbězích evangelia jde také o víru. Tentokrát ji projevují lidé, kteří nepatří                  k Ježíšovým nejbližším, a přece jím oslovené služebníky Božího království zastiňují.

Jairos, představený synagógy, padá Ježíšovi k nohám a prosí za svou dcerku, která umírá. Je přesvědčen, že stačí, aby na ni Ježíš vložil ruce a ona bude zachráněna. Vzkládání rukou bylo výrazem předání uzdravující moci a požehnání, v církvi také Ducha svatého a pověření od Boha.        O Jairovi nevíme, jaké prostředky vyzkoušel předtím, než oslovil Ježíše. Dá se předpokládat, že hledal běžně dostupnou pomoc. O ženě nemocné krvácením evangelista přímo poznamenává, že vyhledala mnoho lékařů a utratila hodně peněz za své uzdravení, a přece jí nikdo nepomohl. Ani        u jednoho z příběhů není zpochybněna odvaha víry, s níž se hledající pomoc obracejí na Ježíše. Nazaretský mistr odchází s představeným synagogy a přitom se na ně tlačí zástup, v němž je přítomna nemocná žena. Rozhovor s ní Ježíše zastaví a Jairova dcerka mezitím umírá.

Nemocná žena přistupuje k Ježíši s představou, že na ni dotekem přejde jeho mimořádná síla a ona bude zachráněna. V protikladu k dlouhému a bezvýslednému hledání uzdravení u mnoha lékařů stačí pouhý dotyk Ježíšova roucha a žena je hned uzdravena. Ježíš ji zbavuje nemoci i společenské  a náboženské degradace, která s ní byla spojena. Jako krvácející byla totiž považována za nečistou. Svou vírou žena zahanbuje učedníky a Ježíš její odvahu vyzdvihuje: „Dcero, tvá víra tě zachránila…“ (34)

Rozhovorem s ženou Ježíš ztratil čas a promeškal příležitost uzdravit nemocnou dívku. Jairos se dozví o smrti dcerky a Ježíš smutnou zprávu také zaslechne. Zatímco učedníci odrazují zdrceného otce od další snahy přivést Mistra do jeho domu, Ježíš ho povzbuzuje k větší víře: „Neboj se, jen věř!“ (37) Je-li na blízku Bůh, není se čeho bát. Neboj se slyší Maria, když jí anděl ohlašuje, že se stane matkou Spasitele, nebojte se říká anděl pastýřům, když pasou svá stáda na judských horách a oslní je veliká záře.

Podobně jako při proměnění Páně (Mk 9, 2) nebo v Getsemane ( Mk 14, 33) bere Ježíš Petra, Jakuba  a Jana jako svědky a přichází k domu, kde už mezitím začal obřad s mrtvou. Ležící dítě bere Ježíš za ruku a aramejsky: Talitha kum povzbuzuje dívku, aby vstala. Z dítěte se stává děvče, jako by dívka nemocí dospěla. Bylo jí dvanáct, což byl tehdy věk pro zásnuby. Ježíšův zázrak provází údiv                  i zděšení, jde opravdu o mimořádnou událost, o níž si ale Ježíš nepřeje žádnou publicitu. Záchrana    a prodloužení života není to, co je na Ježíši jedinečné. I oživená dívka jednou zemře, i když v danou chvíli má jíst, aby se jednou setkala se zvěstí o Ježíšově vzkříšení.

Na poselství evangelia, že dítě nezemřelo, ale pouze spí, jsou v zásadě pouze dvě reakce: buď vstoupíme s Ježíšem do Jairova domu, aby jeho dcerka mohla být zachráněna, nebo budeme zabraňovat Ježíši, aby vstoupil. Kdo věří slovu Pána, vstoupí dovnitř a stane se svědkem zázraku života. Kdo toto slovo považuje za něco absurdního a pohrdá jím, zůstává v zajetí smrti, po níž není vzkříšení.

Po smutných událostech v Jeruzalémě šli dva z Ježíšových učedníků do Emauz. Jejich mysl byla naplněná pochybnostmi a jejich srdce roztržené bolestí. Všechno se zdálo být ztraceno. Ježíš přitom nebyl daleko, ale naopak velmi blízko, jen ho učedníci neviděli, nevěděli o něm. Teprve, když jim vykládal Písmo a lámal chléb, poznali ho. Víra je jako rostlinka, křehká i pevná zároveň. Pokud o ni nepečujeme, uvadá a odchází. Při slavení bohoslužeb nám Ježíš nabízí chléb i nápoj věčného života, sytí nás svým Tělem a Krví, vdechuje nám život z Ducha svatého, abychom mohli pokračovat v cestě.

Sestry a bratři, Ježíš ví o našich pochybnostech a počítá s námi navzdory naší slabosti. I když pochybujeme, posílá nás v síle Ducha svatého, abychom přinášel pokoj, naději, smíření a odpuštění všem kolem nás, kdo jeho osvobozující a oživující moc potřebují.

Přijď, Pane Ježíši! Amen.