„Snáze projde velbloud uchem jehly...“ (28. neděle v mezidobí)

• Texty:
• Am 5, 6-7. 10-15
• Žid 4, 12-16
• Mk 10, 17-31

Modlitby:

1/ Pane, náš nebeský Otče, modlíme se za Izraelce a Palestince, kteří by mohli žít jako dvě části jediného celku, jako sousedi, bratři a sestry. Válka trvající rok zasela do jejich srdcí a myslí strach a nenávist. Děti se touží obětovat jako mučedníci, chtějí bránit své blízké před útoky nepřátel, přejí si, aby ti druzí zmizeli z jejich země, která patří jen jim a jejich komunitám.

Prosíme za to, aby touha po svobodě a míru byla větší než nenávist a odhodlání odplatit nepřátelům jejich úder. Modlíme se, aby zlo neplodilo další zlo, násilí ještě větší násilí. Myslíme na děti i vdovy a vdovce truchlící po zabitých a prosíme za to, aby se myšlenky plné zla a nenávisti k opačnému táboru proměnily v ochotu hledat cestu smíření vedoucí k míru. Smiluj se, Hospodine!

2/ Modleme se za Ukrajinu a Rusko, aby i tyto geograficky a kulturně blízké země, mezi jejichž obyvatele dva roky trvající válka zasela nenávist, hledaly pokoj a mír. Prosíme o moudrost pro představitele těchto zemí i zodpovědné osoby ze států dodávajících jedné nebo druhé straně zbraně a podporujících tak pokračování konfliktu. Smiluj se, Hospodine, nad svými dětmi, které nevinně trpí, a zastav ty, kdo nevědí, co činí, když se propůjčují k šíření zla. Smiluj se, Hospodine!

3/ Modleme se za obyvatele severní Moravy, kterým velká voda vzala dům a majetek, zasáhla do jejich života, převrátila jejich plány a ukázala nám všem, jak jsme pyšní i pošetilí, když máme pocit, že kontrolujeme veškeré dění pod sluncem. Učíme se hledat souvislosti se způsobem života, jakým žijeme, a nečekanými přírodními jevy, na jaké jsme nebyli zvyklí. Poškozená příroda si vybírá svou daň a platí ji ti, kdo se ničeho nedopustili, zástupně za mnohé jiné, za nás za všechny. Prosíme, Pane, nauč nás žít v bázni před tebou a řádem stvoření, uvědomovat si svou důstojnost, jakou jako lidé máme, ale i to, že nejsme na Božím místě a nerozhodujeme o tom, co je dobré a co je zlé. Smiluj se, Hospodine!

4/ Modleme se za nemocné z našich rodin a z naší náboženské obce, prosme za Zdeňku K., Zdeňku V., br. Pepu, br. Slávka, ses. Zuzku. Dobrý Pane, ty znáš naši víru i naši slabost, víš o každém našem trápení Shlédni s láskou na tyto naše sestry a bratry a naplň je pokojem. Prosíme za to, aby nemoci nebo potíže vyššího věku neoslabovaly naši víru, důvěru v tebe, Pane, a ve tvou lásku. Smiluj se, Hospodine!

Sestry a bratři!

Události na Blízkém východě a na Ukrajině sice poutají naši pozornost opět více než krajské a senátní volby v naší zemi, ale přesto si vybavíme vystoupení různých politiků, jejich předvolební sliby a představy o tom, jak budou pracovat ve prospěch voličů, pokud dostanou jejich hlas ve volbách.

Vlastností dobrých představitelů města, kraje, státu je reálný přístup. Nabízejí lidem program, který se dá naplnit, jsou pro to předpoklady. Populističtí politikové působí spíše na city než na rozum, říkají lidem to, o čem předpokládají, že to lidé chtějí slyšet. Získávají si sympatie podbízivým způsobem, aby dostali hlas a uspěli ve volbách. Více než o obecné dobro jim jde o jejich vlastní prospěch.

V Písmu se setkáváme s pravými a falešnými proroky. O těch pravých platí, že říkají lidem to, co jim do srdce vložil Bůh. Jsou neúnavní, nedají se odradit, i když jim jejich služba přináší bolest. Naproti tomu falešní proroci se chovají přesně tak jako populističtí politikové. Udržují lidi v mylné představě o tom, že je všechno v nejlepším pořádku, když jsou věci tak, jak to pro ně je pohodlné nebo výhodné. Nejsou ve službách Hospodina, ale spíše vyhovují vlastním přáním a potřebám.

Prorok Ámos ohlašuje Boží soud v době politicky a hospodářsky velmi příznivé. Obtížný aramejský soused na severu byl tísněn vzrůstající asyrskou velmocí a nemohl se zaplétat do bojů s Izraelem jako dříve. Král Jarobeám dovedl této situace využít a severoizraelská říše vzkvétala. Jestliže za takové situace přesto prorok ohlašuje Boží soud, nese zvěst, kterou mu uložil Bůh.

Ámos mluví o tom, že nastane zlý čas. Prorok vidí katastrofu, které nic nenasvědčuje. K službě proroků ale patří také to, že nabízejí řešení, vyzývají k nápravě. A tak Ámos ukazuje záchranu v dotazování Hospodina, v hledání dobra a přijímání jeho slova bez ohledu na osobní prospěch. Jen tak smí lid doufat, že se Hospodin smiluje. (15)

Muž ve čtení Markova evangelia (Mk 10, 17-22) chce vědět, jak získá podíl na věčném životě. (17) Hledá osobní naději v událostech posledních dnů, jak si je představovali židé té doby. Chce být s Ježíšem v jeho království.

Ježíš ho odkazuje k Desateru, zvláště k části, kde se mluví o vztazích k druhým lidem. Ten muž byl dobrý žid, všechna přikázání poctivě dodržoval. Kromě toho ho ale překvapivě Ježíš vyzývá k opuštění všeho, co vlastní. Jedině tak bude připraven ho následovat, a tak dojít spásy, mít podíl na věčném životě, jak si přál.

Ježíš na něj pohlédl s láskou (22), jak píše evangelista, jinak by jeho pozvání bylo jen strohým příkazem. Bez lásky k Ježíši ztrácí smysl i tak radikální čin, jako je volba života v naprosté chudobě. Požadavek zřeknutí se majetku nebyl určen všem, jako by Ježíš předpokládal, že ho bude následovat jen malý počet učedníků. Snad ho právě tento člověk zaujal a Ježíš usoudil, že je pro něj důležité slyšet, že se má zříci majetku, aby se od něj osvobodil.

Chudí nejsou automaticky lepší než bohatí a bohatství není překážkou vejití do Božího království, ale přesto znamená určité nebezpečí nebo pokušení, jak naznačuje Ježíš ve své další promluvě, když se obrací k učedníkům. (23-24) Mluví k nim jako k dítkám, tedy důvěrně a s láskou.

Učedníci jsou velmi překvapeni tím, co slyší, i když sami nebyli bohatí: "Snáze projde velbloud uchem jehly, než aby bohatý vešel do Božího království." (25) Nechápavost učedníků se stává novou příležitostí k hledání odpovědi na základní otázku: Kdo tedy může být spasen? U Boha je možné všecko - není lacinou odpovědí na otázku po spáse bohatých, ale připomenutím, že z Božího království není vyloučen nikdo, tedy ani bohatý, jen proto, že vlastní majetek. Vždyť tyto prostředky se dají využít také k dobrým cílům!

Petr se ptá dál a jeho otázka jako by hledala cestu ze zklamaného údivu učedníků. Nejsou bohatí a šli za Ježíšem, všechno opustili, vzdali se svého dosavadního způsobu života. (28-30) Ježíš odpovídá a líčí naprosto věcně, skoro pragmaticky "výhody" cesty, kterou bohatý člověk odmítl a učedníci ji naopak přijali, aniž si plně uvědomovali, pro co se rozhodují. Mnoho domů, matek bratrů, sester i polí, tedy nesrovnatelně víc, než člověk opustil, dostane už v době mezi Velikonocemi a Kristovým druhým příchodem, i když spolu s touto velkou rodinou Božích dětí bude muset přijmout také pronásledování, které patřilo k životu už v čase první církve. V přicházejícím věku se pak radost z evangelia naplní.

Pane, nadšeně jsme se za tebou vydali, a přece naši radost zastínily pochybnosti, zklamání a snad i výčitky, že jsme se příliš vydali, obětovali, vzdali se mnoha životních šancí a příležitostí kvůli Tobě a pro Boží království. Odpusť nám tuto naši malověrnost, naši slabost, náš hřích. Uzdrav naše srdce ze zahořklosti a výčitek, naplň nás radostí a jistotou, že pravý pokoj a štěstí můžeme najít jen v Tobě. 

Amen.