Rozevřít okovy svévole (1. neděle postní, 9. 3. 2025)
Texty:
- Dt 26, 1-11
- Řím 10, 8b-13
- Luk 4, 1-13
Sestry a bratři,
začala postní doba, kterou se budeme připravovat na Velikonoce, slavnost našeho vykoupení. Zatímco ve městech téměř nepozorujeme, že se střídají období církevního roku, v regionech s bohatými lidovými tradicemi si členové nejrůznějších spolků a sdružení před začátkem půstu dávají záležet na tom, aby se náležitě rozloučili s časem bálů, radosti i veselí a zakončili ho masopustním průvodem masek a také dobrým jídlem i pitím, protože Popeleční středou začíná půst znamenající konec rozpustilé zábavy.
Kdybychom se ptali lidí, co si představují, když se řekne půst, pravděpodobně by si mnozí vybavili omezení v jídle, konzumaci alkoholu a zábavě všeho druhu. Je pravda, že k tomuto času patří střídmost, dokonce odříkání, ale míjeli bychom se s poselstvím postu, kdybychom zůstali jen u pokrmů a nápojů.
Zatímco je dnešní praxe v církvích týkající se jídla a pití velmi mírná a spíše ponechaná na rozhodnutí jednotlivců, byly postní předpisy v raných dobách církve přísné. Teprve od vrcholného středověku můžeme pozorovat, jak se pravidla uvolňují. Kdo se ke křesťanské víře dostal z židovství nebo přistoupil z některého pohanského náboženství, znal velice dobře nábožensky motivovanou postní praxi. Od starověku viděli křesťané v půstu především posílení modlitby: Modlitba toho, kdo se postí, je jako mladý orel, vznášející se povětřím, zatímco modlitba nestřídmého je obtěžkána přílišnou přesyceností a klesá dolů, napsal svatý Nilus.
Omezení v jídle i zábavě má svůj význam i pro společenství víry, protože znamená také úsporu peněz, takže zbydou prostředky pro chudé. Věřící tak mohli a stále mohou skutkem dosvědčit, co se o nich říkalo i mezi pohany: Hle, jak se mají rádi, jak se milují. Skutečný půst, jak připomíná prorok Izaiáš, se nevyčerpává v množství prováděných obřadů a úkonů zbožnosti, ale dotýká se lidského srdce a proměňuje člověka zevnitř, takže se spojuje s rozhodnutím vůle: "Zdalipak půst, který si přeji, není toto: Rozevřít okovy svévole, rozvázat jha, dát ujařmeným volnost, každé jho rozbít?" (Iz 58, 6)
Evangelium 1. neděle postní nám připomíná, že k postní době patří určitá inventura našich myšlenek před Bohem, rozlišování i boj s pokušením. Podle Lukášova evangelia je Ježíš plný Ducha svatého veden na poušť, aby si právě tam znovu mohl uvědomit své poslání a také aby obstál v boji s ďáblem.
Jako Boží lid Izraele je i Ježíš po čtyřicetidenním pobytu v poušti a hladovění podroben zkoušce. Ďábel ho přitom nechce jen tak vyzkoušet, ale opravdu přivést k pádu. Jsi-li Syn Boží….začíná ďábel svůj rozhovor s Ježíšem při prvním i třetím pokušení. Tam, kde Izrael jako Boží syn selhal, má se nyní Ježíš osvědčit a obstát. A to se také stane!
Postupně odmítne využít svou moc k zachování života za cenu projevení nedůvěry Hospodinu, který ho na poušť zavedl: nepromění kámen v chléb, přestože má hlad. Nechce ani zbohatnout a získat neomezenou moc výměnou za upsání své duše ďáblu. Nebude se mu klanět, není politický mesiáš, ale služebník poslušný až k smrti. A konečně odmítne zkoušet svého nebeského Otce tím, že by se vrhl do jistého nebezpečí a riskoval svůj život, jen aby ukázal, že je Syn Boží. Ježíš s naprostým klidem odpovídá citací Písma: Je psáno, nebudeš pokoušet Hospodina, Boha svého (Dt 6, 16) Dává najevo, že chce žít se synovskou důvěrou v Boha v každodenní poslušnosti, aniž by pro sebe požadoval zvláštní privilegia nebo zázračnou ochranu. Ukazuje, že není přípustné prosit o zásah Boha jen pro uspokojení svého rozmaru.
Ďábel pro tentokrát prohrál, odchází, ale svůj boj nevzdává. Tam, kde skončil, udeří znovu: v Jeruzalémě, který zabíjí proroky a kde se také naplní Ježíšův osud. Právě toto město je jasným cílem Ježíšova putování.
Nebeský Otče, děkujeme ti za milost nabídnout ti náš život tak, jak ho žijeme, vystavit se působení tvého Ducha svatého, který nám někdy velmi nepříjemně připomíná naši pýchu, sobectví nebo pokrytectví, dokonce i tehdy, když se je snažíme zakrýt nátěrem zbožnosti nebo pracovitosti. Prosíme tě, abychom silou své vůle ve spojení s tebou zvládali situace, kdy se zdá, že je kříž našeho života příliš těžký a soužití s našimi blízkými nám připadá být velmi obtížné. Dej nám moudrost, Pane, rozlišovat, které myšlenky přicházejí od tebe a vedou k pokoji a vnitřní radosti od těch, jež jsou od zlého. Smiluj se, Pane. Amen.