„Připravte cestu Páně.“ (2. neděle adventní, 8. 12. 2024)
Texty:
- Bar 5, 1-9
- Fp 1, 3-11
- L 3, 1-6
Modlitby:
1/ Za mír ve světě, za ukončení konfliktu na Ukrajině i v Izraeli, modleme se k Hospodinu! Prosme za trpící a strádající, ať jsou na kterékoliv válčící straně. Modleme se za zesnulé, aby nalezli mír v Boží blízkosti, prosme za všechny, kdo ztratili člena rodiny, kamaráda, kolegu, aby rány v jejich srdci uzdravil Pán svou životodárnou blízkostí. Smiluj se, Hospodine!
2/ Modleme se za nemocné z našich rodin a z našich náboženských obcí, prosme za starší lidi, kteří žijí v domovech pokojného stáří a často trpí osamělostí, pocitem zbytečnosti a marnosti. Prosme za lidi bojující s celoživotním fyzickým nebo duševním postižením. V tomto čase radostného očekávání mysleme na děti v dětských domovech toužící po svých rodičích, za děti vyrůstající v neutěšených podmínkách. Mysleme na lidi, kteří se ocitli shodou nepříznivých okolností i svou vlastní vinou na šikmé ploše a propadli závislosti na drogách, alkoholu nebo hracích automatech. Svěřujeme ti, Pane, všechny potřebné a prosíme o moudrost a světlo pro ty, kdo jim naslouchají a snaží se jim pomoci. Smiluj se, Hospodine!
3/ Modleme se za církev, aby byla přístřeším duše pro hledající pokoj, smíření a odpuštění. Prosme za ty, kteří se v církvi setkali s pokrytectvím, tvrdostí, touhou po moci a jsou nyní zranění a zklamaní. Kéž poznají Boží dobrotu a lásku v lidech, kteří jsou skutečnými Božím služebníky a naleznou vnitřní pokoj. Smiluj se, Hospodine!
4/ Modleme se za Církev československou husitskou, která se stala naším duchovním domovem. Prosme za jejího patriarchu Tomáše Buttu, její biskupy, plzeňského biskupa Lukáše, kněze, jáhny a všechny věřící sestry a bratry. Prosme za naši duchovní obnovu v adventním čase, za odvahu ke změně v našich životech, k níž nás vede Duch Boží, za vytrvalost a věrnost ve službě navzdory těžkostem, jimiž procházíme. Smiluj se, Hospodine!
Sestry a bratři, pokoj vám,
o druhé neděli adventní. Zatímco v leckterých domácnostech začínají přípravy na Vánoce nabírat na intenzitě a adventní trhy s nabídkou lákavých pochutin a nápojů i nejrůznějších vánočních dekorací a drobných i větších dárků zvou kolemjdoucí, aby vstoupili a užívali si barev, vůní a zvuků předvánočního času, evangelium nás vytrvale vybízí k duchovní přípravě a zve nás k pokání.
Mám za to, že tak nejsme vyzýváni k tomu, abychom se zřekli všeho, co k předvánoční atmosféře ve městech i obcích na trzích patří, spíš se nám připomíná, že je tu jistý důvod, proč nakonec i veškeré zdobení a zkrášlování našich příbytků i veřejných prostranství dává smysl. Na co se vlastně chystáme, proč takové těšení a přípravy.
"Odlož, Jeruzaléme, roucho smutku a trápení a navěky se oblékni důstojností slávy od Boha. Přioděj se pláštěm spravedlnosti,....Vzchop se Jeruzaléme, postav se na výšině, ...pohleď na své děti, jak se radují, že Bůh se na ně rozpomněl, " (Bar 5, 1-5) vybízí prorok Baruk, druh a přítel proroka Jeremiáše, své současníky k vděčné radosti. Je čas odložit roucho smutku, sám Bůh chce svému lidu ukázat město v plné nádheře a dá mu nové jméno. Odvlečení do zajetí odcházeli jako otroci, ale vrátí se s královskými poctami. (6) Pro jejich slavný návrat urovná Hospodin před nimi cestu, sníží hory a vyplní propasti a promění poušť v zahradu (7), jak ve svém prorockém vidění ohlašoval už prorok Izaiáš (Iz 41, 18n; 43, 19).
Všechna zajetí Božího lidu, včetně toho babylónského, která Hospodin dopustil, měla přivést lid znovu na dobrou cestu vedoucí ke svobodě. Ukazovala k duchovnímu zajetí způsobenému myšlením i konáním, které se zcela míjí se způsobem života, k němuž byl člověk určen a stvořen. Tradičně říkáme, že do tohoto vnitřního vězení člověka zavírá jeho hřích. Na počátku cesty z tohoto nejtěžšího otroctví stojí prorok Jan Křtitel, který svým kázáním na poušti volá k pokání: "Připravte cestu Páně, vyrovnejte mu stezky! Každá propast bude zasypána, hory i pahorky budou srovnány; co je křivé, bude přímé, hrbolaté cesty budou rovné; a každý tvor uzří spasení Boží." (L 3, 5-6)
Podobně jako působení mnoha starozákonních proroků je také Křtitelovo vystoupení zasazeno do konkrétních historických souvislostí, v nichž zároveň probíhá i Ježíšův příběh, jehož příchod Jan ohlašoval. Celkem sedm jmen popisuje tehdejší náboženskou a politickou situaci v Palestině, od císaře, přes místodržícího k vazalům a duchovním vůdcům lidu. Čtenáři nebo posluchači evangelia má být zřejmé, že Ježíšovo vystoupení začalo kázáním Jana Křtitele, má ověřitelné místo v historii a univerzální význam.
Jan jako putující prorok vyzývá k obrácení a přijetí křtu na odpuštění hříchů, vybízí k pokání, bez něhož není žádné odpuštění. Křest vodou udělovaný Janem zpečeťuje osobní rozhodnutí napravit svůj život. Křtitel ale také ohlašuje příchod spásy určené všem bez rozdílu, protože každý tvor uzří spasení Boží. Vyrovnání stezek, zasypání údolí, srovnání hor i pahorků se jeví jako nutný předpoklad příchodu této spásy.
V evangeliích i v celém Novém zákoně se neustále zdůrazňuje, že spása, záchrana, dar věčného života jsou nezaslouženým Božím darem. Přesto je člověk pozván, aby šel tomuto obdarování naproti: Připravte cestu Páně, vyrovnejte mu stezky!
Čas Adventu s duchovními obnovami a adventními pobožnostmi je dobou, kdy si můžeme znovu uvědomit, že hradby nebo naopak propasti mezi lidmi nezpůsobujeme jen zjevnými skutky, které jsou obvykle i trestným činem. Nejde jen o krádeže, ublížení na zdraví a životě nebo lži, propasti hloubíme a hradby stavíme také svou neochotou, lhostejností, soustředěností na sebe sama a své vlastní potřeby na úkor potřeb druhých.
Odložme tedy obavy, že setkání s Ježíšem v modlitbě nebo při slavení svátosti pokání bude znamenat nepříjemnou konfrontaci, odevzdání kompetencí a ztrátu svobody. Naopak, Bůh pravou svobodu vrací a s ní do našeho života přichází láska, radost a pokoj. Projděme proto Adventem s ujištěním, že Boží království se přiblížilo. I k nám. A nebojme se otevírat a odevzdávat konkrétní oblasti svého života Bohu.
Jen tak budou moci být Vánoce radostí z Božího království uvnitř našeho srdce. Amen.