„Netrapte se!“ (3. neděle v mezidobí, 26. 1. 2025)
Texty:
- Neh 8, 1-3. 5-6. 8-10
- 1 Kor 12, 12-31a
- L 4, 14-21
Modlitby:
1/ Dobrý Bože, prosíme za mír ve světě, na Ukrajině i v Rusku, modlíme se za ukončení konfliktu v Gaze. Děkujeme za propuštěná rukojmí a prosíme za další nespravedlivě vězněné, aby se i oni mohli vrátit ke svým rodinám. Tobě odevzdáváme všechny trpící, zasažené válkou a humanitární krizí na Blízkém východě. Smiluj se, Hospodine!
2/ Modleme se za Církev Kristovu, rozdělenou do mnoha konfesí. Skončil Týden modliteb za jednotu křesťanů, nekončí naše zodpovědnost za předávání evangelia – dobré zprávy o Kristově vítězství nad hříchem a smrtí a nabídce života v pokoji a radosti. Víme, že tuto zvěst můžeme předávat jen společně jako sestry a bratři, dcery a synové Boha Otce. Proto prosme, abychom nerezignovali na své poslání a nepůsobili pohoršení svými nesváry, odlišnými postoji a nepřátelstvím. Modleme se, abychom byli jednotní ve svém vyznávání i učení a přijímali druhé v lásce. Přijď Duchu svatý a obnov svou církev!
3/ Modleme se za Církev československou husitskou, která je naším duchovním domovem a hledá způsob své služby v tomto světě. Modleme se za ty, kdo v ní slouží slovem i svátostmi i za všechny sestry a bratry. Vyznáváme před tebou, dobrý Pane, svou malou víru i obětavost, litujeme příležitostí, které jsme promarnili, když jsme svým blízkým nedávali dobrý příklad. Poloprázdné kostely a modlitebny svědčí proti nám. Přesto s námi máš slitování a otevíráš nás nové naději. Děkujeme za všechny svědky evangelia, které posíláš, aby ses dotýkal srdcí a myslí lidí unavených službou, zklamaných lidskou přetvářkou a lhostejností. Prosme o duchovní probuzení v našich sborech, o příchod tvého Ducha, nové Letnice. Chceme být živým společenstvím, v němž budou lidé nacházet pramen života. Smiluj se, Pane Ježíši Kriste!
4/ Modleme se za naše židovské bratry a sestry, s nimiž si 27. ledna připomínáme osvobození koncentračního tábora v Osvětimi v r. 1945 i veškeré hrůzné činy spáchané na židovském obyvatelstvu během 2. světové války. Prosme za to, aby ideologie popírající lidskou důstojnost a jedinečnost každého člověka neovládly mysl i srdce lidí a nevedly k tragickým následkům. Modleme se za Izrael, o jehož vymazání z mapy Blízkého východu usilují jeho nepřátelé i po osmi desetiletích od konce 2. světové války. Prosme o pokoj pro Jeruzalém a Izrael. Smiluj se, Hospodine!
5/ Modleme se za nemocné z našich rodin i z farnosti, mysleme na starší sestry a bratry, kteří se už nemohou účastnit bohoslužeb. Požehnej je, Pane, v jejich stáří, ať cítí tvou blízkost i naši podporu. Smiluj se, Hospodine!
Sestry a bratři!
Od útoku Hamásu na Izrael 7. října 2023 se nepřestáváme modlit za ukončení války na Blízkém východě. V uplynulém týdnu jsme se dočkali alespoň dílčího úspěchu, když se na svobodu dostaly čtyři ženy zadržované palestinskou teroristickou organizací. Šlo už o druhou výměnu rukojmí za palestinské vězně, přesto stále další nevinní lidé zůstávají v zajetí a jejich osud je nejistý.
Stejně tak je nepředvídatelný vývoj války na Ukrajině, za jejíž ukončení se také vytrvale modlíme. V modlitbách myslíme na své blízké, na nemocné a trpící. Pamatujeme rovněž na církev, která očividně, řečeno slovy bývalého prezidenta Havla, nevzkvétá. Když si pro sebe provedeme pracovní bilanci pozitivních a spíše negativních událostí, o nichž víme ze svého okolí nebo i díky médiím, může nám připadat, že jsme jakousi hříčkou osudových událostí, které stejně smíme ovlivnit jen velmi málo. Ano, dokonce i mezi členy církve se najdou lidé, kteří pochybují o významu modlitby a zlehčují ji!
Ukazuje se, že není samozřejmé a snadné přijmout myšlenku, že Bůh, k němuž se obracíme, není bůh filozofů ani deus ex machina řeckých tragédií, ani automat na splnění lidských přání, ale Bůh Abrahamův, Izákův a Jákobův, který sice nechává procházet svůj lid různými událostmi a vystavuje ho zkouškám, ale nikdy ho neopustí. Naopak, vždy nabízí východisko, které je ale potřeba v pokoře a s vědomím vlastní zodpovědnosti hledat.
Bratr biskup Juraj Dovala ve své promluvě k výročí vzniku naší církve 11. ledna povzbuzoval k míru, pokoji a radosti a vyjádřil naději, že to je cesta k lepší budoucnosti církve i k tomu, že se v ní lidé budou cítit dobře a najdou v ní domov. Ne škarohlídství, pesimismus, ale radostnost se zdá být příslibem a cestou. Radost jako ovoce Ducha svatého, jako znamení života s Bohem.
Babylónské zajetí bylo pro lid Izraele velikou zkouškou víry. Jeho synové a dcery byli zavlečeni daleko od své vlasti, a navíc obklopeni jinak věřícími lidmi. Museli bojovat nejen o přežití, ale i o svou duchovní identitu. Bůh je neopustil a oni po letech strádání ve vyhnanství mohli znovu zažít, že radost z Hospodina je jejich silou. Když se po návratu z vyhnanství lid poprvé shromažďuje ke slavení bohoslužby slova, předčítá Ezdráš knihu Zákona. Nevíme, o které části šlo, že byli lidé tak dojati. Snad se četlo o soudech a trestech nebo zaslechli radostnou zvěst o Boží lásce otevírající cestu z egyptského otroctví do zaslíbené země. Minuly dny postu a trápení, starostí a bojů. Bůh odpustil hříchy nevěrným a se svým lidem dále počítá. Je důvod se radovat a o radost se podělit. "Dnešní den je zajisté svatý našemu Pánu. Netrapte se! Radost z Hospodina bude vaší záštitou." (Neh 8, 10)
Úryvek z Lukášova evangelia dnes připomíná zahájení veřejné činnosti Pána Ježíše v nazaretské synagoze, kde vyrostl. V sobotu přichází do židovské modlitebny, aby slavil den Hospodinův. Ze svitku proroka Izaiáše vyhledá místo, které potřebuje, a za všeobecného úžasu přítomných zvěstuje shromážděným Izraelitům, že se "dnes splnilo Písmo, které právě slyšeli". (Iz Lk 4, 21) Nastává léto Hospodinovy milosti. V roce odpočinutí, slaveném každý padesátý rok, byli zadlužení zprošťováni svých dluhů a zotročení propouštěni na svobodu. Otevírala se před nimi nová budoucnost.
Tvrzení, že se dnes naplnilo toto slovo, je víc než jen časový údaj. Ježíš ohlašuje příchod očekávaného Božího království. V tomto svém programovém prohlášení dává najevo, že jako Bohem pomazaný Mesiáš přišel zvěstovat spásu chudým, slabým a vyobcovaným ze společnosti. Spása se nejen přiblížila, ale je již přítomná. To je velký důvod k radosti.
Církev žije toto dnes. Ježíšovo prohlášení je výzvou pro učedníky všech časů a míst, zavazuje ke službě potřebným, chudým nejen materiálně, ale i hodnotově, k otevírání zraku i sluchu hledajícím duchovní domov, toužícím po jiném způsobu života, který dává smysl, přináší radost a má naději.
Proto, když dnes uslyšíte jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce. Amen.