„Na počátku bylo Slovo.“ (Boží hod vánoční, 25. 12. 2024)
Texty:
- Iz 52, 7-10
- Žid 1, 1-6
- J 1, 1-14
Modlitby:
1/ Modleme se za mír ve světě, prosme za ukončení nesmyslného zabíjení vojáků i civilistů a ničení
krajiny. Myslíme na Ukrajinu, Rusko, Blízký východ i země prožívající občanské nepokoje a boje: Sýrii a Gruzii. Prosíme za uzdravení ran v duši, které zůstaly po smrti blízkého člověka. Modlíme se za rodiče bez dětí a děti bez rodičů. Myslíme na zraněné, doživotně zmrzačené, duševně otřesené, kteří viděli hrůzy války. Modlíme se za nalezení mírového řešení konfliktů. Smiluj se, Hospodine!
2/ Prosme za lidi na okraji společnosti: za bezdomovce, sociálně vyloučené, za příslušníky menšin, kteří jsou často terčem slovních nebo fyzických útoků, hůře se prosazují ve společnosti, obtížně shánějí zaměstnání. Z nespokojenosti pak páchají násilí, ničí cizí majetek, útočí na nevinné oběti. Prosíme o moudrost při hledání východiska z bludných kruhů, do nichž se tito lidé dostávají. Smiluj se, Hospodine!
3/ Modleme se za lidi trpící pro svou víru nebo politické přesvědčení. Prosme za pronásledované křesťany v zemích s muslimskou většinou nebo komunistickým zřízením, za solidaritu mezi křesťany a vzájemnou duchovní i materiální podporu. Smiluj se, Hospodine!
4/ Modleme se za děti, jejichž největší přání – mít mámu nebo tátu nemohl nikdo splnit. Mysleme na děti vyrůstající osaměle, bez podpory dospělých, bez zázemí domova, na týrané a zneužívané děti. Prosme také za rodiče a učitele, kteří jsou přetíženi výchovou svěřených dětí a prožívají zklamání. Prosme za dobré vztahy v rodinách. Smiluj se, Hospodine.
5/ Prosme za profese, které pracují a plní své povinnosti v čase, kdy jiní odpočívají, těší se z rodinné pohody a věnují se svým zálibám. Myslíme na poškozené při dopravních nehodách, požárech nebo jiných nehodách, k nimž dochází o vánočních svátcích. Smiluj se, Hospodine!
6/ Modleme se za nemocné z našich rodin a náboženských obcí, za nemocné duchovní. Smiluj se, Hospodine!
7/ Prosme za Církev československou husitskou, za její duchovní obnovu. Prosme za jejího patriarchu Tomáše Buttu, biskupa Lukáše, biskupský sbor, kněze a všechny sestry a bratry. Ať se stále více stáváme společenstvím, v němž jedni druhé předcházejí v lásce a pokládají jeden druhého za přednějšího sebe sama. Smiluj se, Hospodine!
Sestry a bratři!
Prožíváme Slavnost Narození Páně, druhý svátek vánoční. O půlnoční bohoslužbě jsme uvažovali o Ježíšově narození v Betlémě, poslouchali jsme příběh, který líčí evangelista Lukáš a ztvárňují ho betlémy. Jen k němu přidají ještě Matoušovo vyprávění o příchodu mudrců z Východu, o nichž nejprve teolog Origenes začal mluvit jako o třech mázích, zřejmě podle počtu darů zmiňovaných v Písmu, a lidová tradice je nazvala králi.
Dnešní evangelní úryvek tvoří tzv. Prolog, úvodním hymnus. Zatímco evangelisté Matouš a Lukáš vyprávějí o Ježíšově narození a dětství, Jan mluví o tom, jak to bylo se Slovem, dříve než se stalo tělem. Hymnus o Slově je vlastně jakýmsi "návodem k četbě", který má odhalit, kým Ježíš vlastně je. Ve slově s malým "s" můžeme vidět skupinu hlásek tvořící ustálený celek, který je základní jednotkou. Ze slov skládáme věty – mluvíme. Slovo je tedy tím nejjednodušším prostředkem komunikace. Soubor slov v jednom jazyce tvoří část národní identity a kultury.
V textu Janova evangelia jde také o komunikaci Slova, ovšem s velkým "S". "Na počátku bylo Slovo," píše Jan, "to Slovo bylo u Boha, to Slovo bylo Bůh." (J 1, 1) Mnohým čtenářům Janova evangelia se už při přečtení těchto řádků může stát, že se cítí být přetíženi a nemají odvahu pokračovat dál, protože se jim zdá, že text je příliš náročný, spekulativní a poučný. Ve skutečnosti ale Prolog – Úvod Janova evangelia není spekulativní, je spíše písní, hymnem, v němž se slavnostním jazykem ohlašuje, kdo je Ježíš Kristus.
V první části písně se mluví o tom, jak důležité je Slovo pro celé stvoření (1-13), v druhé části je pak vyznání obce jako odpověď. (14-18) V obou jde vlastně o to, jak Slovo působilo v dějinách. Stvoření a spasení patří k sobě a tvoří jeden celek. Všechno prostupuje moc Božího Slova. Hymnus nechce učeně poučovat a spekulovat o věčném, předpozemském bytí Slova, ale předávat konkrétní zkušenost obce věřících s Ježíšem, když vyznávají: "Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy...Z jeho plnosti jsme byli obdarování my všichni milostí za milostí."
Protože se Bůh chtěl dát poznat způsobem, který odpovídá našemu chápání, stal se člověkem. Evangelistu nezajímá tolik, jak se to stalo, ale chce s námi sdílet zkušenost, že se Boží Slovo stalo lidsky vnímatelným (1 J 1, 1-4). Vtělením Bůh dal poznat svou slávu na tomto světě. V Ježíši se skutečně a opravdově stal v Ježíši člověkem, jedním z nás.
Když dnes slyšíme o tom, co bylo na počátku, nemůžeme si nevzpomenout na biblické stvoření. V Knize Genesis se přeci také mluví o tom, co bylo na počátku. Tímto počátkem podle biblické zprávy nebyl chaos jako v jiných mytologiích, ale Boží stvořitelské dílo působené slovem. Už tady zaznívá úžasná zpráva o tom, že svět, v němž žijeme, je dobrý. Nebe a země jsou dílem laskavého Boha, který se o svět a o člověka nepřestává starat a zajímat. Biblický Bůh nemusí bojovat se silami chaosu a zla, aby stvořil nebe a zemi jako bohové v nejrůznějších jiných starověkých zprávách o stvoření. Není ani bohem filozofů, duchovním principem, který nemá nic společného s tímto světem, ani nesplývá ani s přírodou, ale je svrchovaným Pánem, který se zároveň ke svému stvoření v lásce sklání a nepřestává s ním vést rozhovor. Jeho stvořitelským slovem začíná první i každý další den.
Boží rozhovor se stvořením, dílem jeho rukou, nekončí ani zklamáním nad hříchem lidí, ale trpělivě pokračuje celými dějinami, jak dnes připomíná čtení z listu Židům: "Mnohokrát a mnohými způsoby mluvíval Bůh k otcům ústy proroků; v tomto posledním čase k nám promluvil ve svém Synu, jehož ustanovil dědicem všeho ..." (Žid 1, 1-2a)
Boží promluvení v Synu není jen pokračování předchozího trpělivého vedení skrze proroky, ale je něčím naprosto novým a jedinečným. Příchodem Slova od Boha, o němž mluví Jan ve svém evangeliu, se naplňují proroctví a Bůh potvrzuje, že nad lidmi nezlomil hůl, ale počítá s námi, jako laskavý Otec touží po tom, abychom byli jeho dětmi. Slovo, o němž svědčí Jan, je život a světlo pro lidi, nabízí smysluplnou existenci. Ta může být lidmi pouze přijata vírou. Očekávali bychom, že se lidé tomuto Smyslu-Světlu ochotně a s víru otevřou, vždyť mu přece vděčí za svou existenci, ale stalo se něco neuvěřitelného: "Svět ho nepoznal" a "jeho vlastní ho nepřijali". (10n)
Někteří se ale přeci jen otevřeli Slovu, žijí z nového počátku a jako Boží děti mají podíl na jeho životě. Narodili se z Boha, nejde o jejich výkon, ale o Boží dílo v nich. K těmto Božím dětem patří i ti, kdo v hymnu vydávají svědectví, předávají svou zkušenost a poznání, aby i další uvěřili.
V dnešním evangeliu Pán potvrzuje: Ty jsi můj milovaný syn. Ty jsi má milovaná dcera. V Ježíši jsme i my byli přijati za Boží děti. Smíme se radovat z daru Božího života v nás, smíme být vděční. Amen.