Letnice, 19. 5. 2024

Texty:

• Sk 2, 1-11
• Ř 8, 22-27
• Jan 15, 26-27. 16, 4b-16

Modlitby:

1/ Bože, prosíme za mír na Ukrajině, která čelí dalším útokům ruské armády. Myslíme také stále v modlitbách na Izrael, který chce dostat zpět všechna svá rukojmí, živá nebo těla zabitých. Myslíme na další 3 oběti: 2 mladé ženy a muže ve středním věku, jejichž ostatky byly nalezeny v uplynulém týdnu v oblastech obsazených izraelskou armádou. Modlíme se za spásu zesnulých a za útěchu pro pozůstalé. Kéž se podaří vyřešit konflikt mírovou cestou. Smiluj se, Hospodine!

2/ Modleme se za Slováky, aby události minulého týdne, pokus o vraždu premiéra, přispěly ke snaze hledat cestu pokojného soužití lidí různých politických a náboženských názorů. Prosme také za ostatní evropské národy, aby jejich příslušníci řešili konflikty a neshody diskuzí, nikoliv násilím. Smiluj se, Hospodine!

3/ Pane, prosíme dnes za církev v tomto světě. Království boží je mezi námi, a přece jsme stále na cestě. Prožíváme boj mezi dobrem a zlem, jsme spaseni, a přece víme, že o dar nového života z Ducha svatého musíme stále znovu usilovat. Víra není hotovou záležitostí, je třeba ji probojovávat ve zkouškách, které život přináší. Prosíme o tvou milost, Pane, bez ní nemůžeme činit nic.

Shromažďujeme se jako křesťané v různých církvích. Žehnej, Bože, našim bratrům a sestrám, dej, ať tě stále více poznáváme a žijeme s tebou, abychom se zároveň přibližovali jedni druhým, a tak naplňovali tvou vůli. Chceme být jedním tělem Kristovým, jehož hlavou je vzkříšený a oslavený Pán. Smiluj se, Hospodine!

4/ Bože, myslíme na nemocné z našich rodin a z naší náboženské obce, modlíme se za sestru Zdeňku Kašpárkovou a Zdeňku Voborskou, myslíme také na nemocné duchovní této církve i Plzeňské diecéze, kteří se potýkají s různými nemocemi duše i těla. Žehnej, Pane, jejich odhodlání vzdorovat nemoci a pomáhej jim snášet bolest a trápení. Smiluj se, Hospodine!

5/ Bože, prosíme za lidi na křižovatkách života, kteří hledají východisko ze své mnohdy tíživé situace. Modleme se za odvahu riskovat pro ty, kdo chtějí změnit svůj život, a za vytrvalost a trpělivost pro ty, kdo svou situaci zatím měnit nemohou. Buď nám, Pane, světlem a nadějí. Smiluj se, Hospodine!

Sestry a bratři!

Sedm týdnů po svátku nekvašených chlebů – po svátku Paschy – jako poděkování za pšeničné žně slavili Židé svátek Týdnů. Protože to byl padesátý den, nazýval se v pozdější době také Pentekosté. Jako děkovná slavnost po žních byl svátkem radostným, prožívaným v chrámu a spojeným                   s různými oběťmi (Lv 23, 15-21). Později se tato slavnost spojila s připomínkou uzavření smlouvy na Sinaji a předáním Desatera. Takto se stal památkou významné události izraelských dějin spásy.

Padesátý den po Velikonocích připomínáme v křesťanské tradici seslání Ducha svatého. O této události mluví Ježíš ve své řeči na rozloučenou, když připravuje učedníky na čas, kdy s nimi nebude, ale oni přesto nezůstanou sami a opuštěni. Bude na ně seslán Duch svatý, pověřený úkolem vydávat o Kristu svědectví. Podobně také úloha učedníků má být svědecká v situaci napětí a pronásledování ze strany židovské synagogy. Právě Duch Utěšitel – Paraklétos se jim stane pomocí jako skutečný "Advokát" nebo "Povzbuditel", jak se jeho označení také vykládá. Ježíš slibuje, že ho pošle od Otce, vyprosí u Otce nebo ho Otec pošle v jeho jménu. Jde o Ducha pravdy uvádějícího učedníky do plnosti pravdy, kterou učil Kristus.

Ježíšův odchod je dokonce nutný vzhledem k příchodu Přímluvce – nové kvality Boží přítomnosti ve světě. V čase před svým odchodem pobýval Ježíš s učedníky. To je doba, k níž se vztahují obrazy dne a světla. Na závěr tohoto období nastupuje nyní, v němž Ježíš pronáší svou řeč. Přiblížila se jeho hodina a chvíle jeho odchodu. V ní Ježíš nabízí útěchu a povzbuzení pro dobu a novou situaci, která se jeho odchodem otvírá. Ježíš prohlašuje, že už mu nikdo nepokládá otázky. Už odpověděl Petrovi i Tomášovi a učedníci se nemusí ptát, jejich nejistotu vystřídala jistota, už vědí, co jeho odchod znamená a kam Ježíš jde. Přesto nerozumí všemu, co milovaný Mistr řekl, a jejich srdce naplňuje zármutek.

Ježíš důvod k němu nijak nepopírá, vždyť se přiblížila hodina jeho kříže. Zároveň ale naznačuje, že jeho odchod přinese také prospěch. Umožní příchod Parakléta – Ducha svatého. Tak Ježíš vysvětluje, že oba tu nemohou být zároveň; Duch je někdo, kdo ho má zastoupit. (J 14, 16) Možnost nového života, kterou Duch představuje, se otevřela jen proto, že Ježíš zemřel na kříži.

Duch usvědčí svět, tedy mu ukáže, potvrdí, snad až prosadí určitou pravdu proti němu, v čem spočívá hřích, spravedlnost a soud. Hřích je jednoznačně negativní, označuje to, co na soudu má a musí být odmítnuto, spravedlnost je naopak výrok pozitivní, to, co má soud potvrdit jako správné.

Paraklét ukáže Ježíšův odchod v jiném světle, než jak se jeví běžně, dá poznat, že kříž není prohrou, ale vítězstvím. Ti, kdo ho ukřižovali, se zásadně mýlili, nerozpoznali v něm, co měli rozpoznat. Právě Duch poslaný od Otce ukáže světu, že hřích je nedostatkem víry v Boha, který Ježíše poslal, spravedlnost v tom, že Ježíš nebyl svým ukřižováním prostě sprovozen ze světa, ale odešel k Otci, a soud ujištěním o tom, že vládce tohoto světa byl odsouzen.

Bylo by možno povědět ještě mnoho dalšího, ale učedníci toho nejsou v této chvíli schopni. Duch je uvede do plnosti pravdy, jeho úloha bude spočívat v tom, že jim bude předávat jen to, co jim předal Ježíš a co v předvelikonočním čase nemohli pochopit. Nic se nedoplňuje, jen se stává zřetelným a pro učedníky snesitelným, co platilo už za Ježíšova života. Duch Ježíše oslaví tím, že klíčové události jeho života dovolí pochopit jeho učedníkům:….bude zvěstovat, co uslyší ode mne.

Zaslíbený a čtenáři a posluchači Janova evangelia již zakoušený Duch vlastně nedělá nic jiného, než že minulost (bere z mého), přenáší do přítomnosti, způsobuje, že se minulé události stávají aktuálními a účinnými a přinášejí orientaci pro budoucnost. To, co Duch bere od Ježíše, Ježíš sám převzal od Otce. Jde o plnost milosti a pravdy (J 1, 14. 16), která se prostřednictvím Ducha předává učedníkům a skrze ně dále světu.

Sestry a bratři, působením Ducha svatého, Ducha Utěšitele, se z ustrašených učedníků naplněných zármutkem stává společenství lidí schopných nést světlo a předávat víru. Duch svatý obvazuje rány duše, naplňuje srdce i mysl nadějí, vlévá život. Bez něj by církev byla jen společností vracející se stále do minulosti. Čas církve je časem Ducha, a proto prosme:

Bože, náš Otče, vylij svého životodárného Ducha i na toto naše společenství. Věříme a vyznáváme, že tvým působením může z nepatrného zrnka vyrůst strom poskytující bezpečí a nabízející odpočinutí a zázemí unaveným poutníkům. Prosíme tě za Ducha, který nám otevře cestu k lidem kolem nás. Přijď Duchu svatý! Amen.