„Kdo věří, má život věčný“ (19. neděle v mezidobí)
Texty:
- 1 Kr 19, 4-8
- Ef 4, 25-5, 2
- J 6, 41-51
Modlitby:
1/ Dobrý Bože, přicházejí k nám smutné zprávy z míst bojů. Je nám líto zmařených lidských životů na kterékoliv válčící straně, zvláště litujeme děti a celé rodiny, které se stávají obětí bombových útoků, aniž válku vyvolaly nebo podporovaly. Modlíme se za mír v Gaze, za mír na Ukrajině a v Rusku. Smiluj se, Hospodine, nad těmi, kdo v tebe doufají a volají k tobě v naději, že jejich prosby vyslyšíš. Smiluj se, Hospodine!
2/ Bože, modlíme se za muže, který zemřel ve čtvrtek v Praze po pádu části domu na zastávku, kde se ukrýval před deštěm. Prosíme za útěchu pro jeho rodinu. Modlíme se také za všechny oběti dopravních nehod a nejrůznějších neštěstí v tomto čase prázdnin a dovolených. Smiluj se, Hospodine!
3/ Modleme se za nemocné a trpící, o nichž víme a kteří nás prosili o modlitbu. Jsme vděčni za záchranu sestry Zdeňky K., děkujeme za to, že o svém uzdravení může vydávat svědectví a je spolu s námi vděčná za každý nový den, který přidáváš k její pozemské pouti. Děkujeme i za ostatní seniory z naší náboženské obce, kteří žijí v různých zařízeních. Prosíme za ně, aby se necítili sami a opuštěni, bez jakékoliv podpory. Smiluj se, Hospodine!
4/ Modleme se za účastníky duchovních obnov a cvičení v tomto letním čase, kteří chtějí znovu navázat nebo oživit svůj kontakt s Bohem, prohloubit svůj duchovní život, učinit rozhodnutí na životní křižovatce nebo získat jistotu, že jejich dosavadní způsob života byl v souladu s Boží vůlí. Prosme za ty, kdo ještě váhají a svou účast zvažují, aby se nenechali odradit špatnými myšlenkami a nepřipravili se o možnost setkání s Kristem. Smiluj se, Hospodine!
5/ Modleme se za duchovní obnovu naší církve, za upřímné hledání Boží vůle a zůstávání v pravdě, kterou v modlitbách a při studiu poznala a přijala od Pána církve. Smiluj se, Hospodine!
Sestry a bratři,
Eliášův příběh z 1. Knihy královské je strhující nejen tím, že ukazuje lidské kvality tohoto muže Božího, jeho odhodlání být Hospodinovým služebníkem za všech okolností, horlit horlivostí pro Hospodina zástupů, jak říká sám prorok (19, 14), ale i tím, že ukazuje jeho lidskou křehkost a slabost, do níž ovšem může vstoupit svým jednáním Bůh.
Pro duchovní žijící s pocitem, že udělali všechno, co byli schopni vykonat, vymyslet a zrealizovat, a přece nedosáhli vůbec ničeho, jsou unaveni, nemají další nápady a snad ani touhu je realizovat, jakou pociťovali na začátku své služby, je setkání s Eliášem v situaci naprostého vyčerpání, zdrojem nové naděje. Totéž může říct i kdokoliv další v nejrůznějších službách a profesních rolích.
Dnešní krátký úryvek zachycuje Eliáše na útěku před královnou Jezábel. Dosáhl skvělého vítězství na Karmelu, pobil Baalovy proroky, ale ani tento úspěch nezajistil Hospodinovým vyznavačům lepší postavení. Jezábel chystá pomstu za své pobité proroky a dokonce se zavazuje slavnostní přísahou, že svou pomstu dokoná: "Ať bohové udělají, co chtějí! Zítra v tento čas naložím s tebou, jako ty jsi naložil s nimi!" A Septuaginta ještě dodává: "Jestliže ty jsi Eliáš, já jsem Jezábel!" (19, 2) Eliášovi se zdá, že bylo veškeré jeho úsilí marné, a znovu se ocitá na útěku.
Směřuje tentokrát do Judska, k ctitelům Hospodinovým. V Jeruzalémě ale nezůstává, protože tamní král byl sňatkem svého syna s Achabovou dcerou spřízněn i s královnou Jezábel, Achabovou manželkou. Eliáš pokračuje v cestě na jih do Beer-Šeby, tam na poslední výspě zaslíbené země ponechává svého mládence a jde umřít do pouště, do samoty. Jako si Jonáš žádal smrt pod skočcem, uléhá Eliáš pod trnitým keřem a přeje si zemřít. Jeho přání je lidsky pochopitelné. Vždycky věrně plnil Boží příkazy, ale nikdy nezískal nic než pronásledování a nepřátelství. Najednou je na konci svých sil a má pocit, že zklamal. Raději smrt než takový život: "Už dost, Hospodine, vezmi si můj život, vždyť nejsem lepší než moji otcové." (4)
Probouzí ho Boží posel přinášející pokrm, v jehož síle může vykonat čtyřicetidenní cestu až na Choréb. Ještě není čas umírat ani odpočívat, před Eliášem se otevírá dlouhá cesta, čtyřicetidenní cesta k Boží hoře, kde pochopí, jaká bude jeho další služba, kterou mu Hospodin připravil. Posilující pokrm připomíná manu, kterou jedli Izraelité na poušti, nebo pokrm mesiášského věku přemáhající smrt i touhu po ní. Čtyřicetidenní putování na Choréb ukazuje k Mojžíšovu pobytu na Boží hoře (Ex 34, 28) nebo k Ježíšovu pobytu na poušti. (Mt 4, 2)
Také Ježíš přináší posilující pokrm, a dokonce se prohlašuje za chléb života (J 6, 35) a mluví o tom, že sestoupil z nebe (38). Na takové prohlášení musí lid reagovat tak, jak se skutečně zachová, totiž reptáním, projevením nesouhlasu. Zdůvodňují ho tím, že Ježíše znají jeho rodiče. (42) Je-li znám jeho původ, není Ježíš tajemnou postavou.
Nazaretský mistr nijak nerozporuje svůj pozemský původ, ale dává najevo, že poznání, kým opravdu je, otevírá jedině víra. Přijít k Ježíši, poznat v něm Božího Mesiáše může jen ten, koho přitáhne Otec. Znát Otce je výlučným privilegiem Syna, jen on je schopen podat o Bohu pravdivou výpověď. Člověk musí být ochoten nechat se od Boha poučit (45a), což předpokládá učenlivé naslouchání (45b). Cesta ke Kristu se děje nasloucháním Božímu vyučování, jehož základním zdrojem je Písmo. (Pro tehdejší posluchače šlo o Starý zákon).
"Kdo věří, má život věčný," (47) je vůbec základní výpovědí evangelia podle Jana. Odpovídá učení raného křesťanství a teologii apoštola Pavla. Víra v Ježíše jako Krista – Mesiáše otevírá přístup k Bohu, tedy životu. Co to znamená, se odkrývá v celém příběhu evangelia. Jeho jádro ukazují Ježíšovy řeči včetně té o chlebu života.
Že Ježíš skutečně přišel z nebe, se dá ověřit pouze na tom, že přichází jako chléb, tedy že se pro druhé nechá zmařit. Zatímco otcové těch, kdo Ježíši naslouchají, jedli na poušti manu a zemřeli, protože nešlo o chléb věčného života, Ježíš může o sobě prohlásit, že kdo jí chléb, kterým je on sám, bude mít život věčný. Jíst chléb, o němž mluví, znamená mít prospěch z jeho smrti: "A chléb, který já dám, je mé tělo, dané za život světa." (51)
Za Eliášem poslal Bůh posla s chlebem, který ho vrátil zpátky do života. Za námi posílá svého Syna, který se pro nás stal chlebem života, abychom měli v sobě život, abychom v síle tohoto pokrmu překonávali obtíže své životní pouti, když se snažíme hledat a nacházet Boží vůli a plnit svěřené poslání.
Chléb večeře Páně – eucharistie v sobě skrývá všechnu Boží lásku k nám, k celému světu. O ní nemusíme nikdy pochybovat, protože jejím vrcholem je smrt a vzkříšení Božího Syna.
Pane, naše mysl je příliš omezená, aby dokázala pochopit velikost tvé lásky a abychom neztráceli odvahu, ale s novou silou se vydávali na cestu, nezastavovali se, ale měli v srdci jistotu, že s tebou a pro tebe stojí za to pokračovat v cestě a nelitovat námahy, i když nás čekají náročné úkoly a překážky. Prosíme tě, Pane, ať vytrváme, cíl už není daleko. Amen.