„K čemu je sůl, která ztratí chuť?“ (Všech svatých, Dušičky – 1. a 2. 11. 2024)

Texty:

• Iz 66, 20-23
• Zj 21, 1-6a
• Mt 5, 13-16

Modlitby:

1/ Modleme se za mír na celém světě, zvláště prosme za Ukrajinu a Rusko, jejichž konflikt hrozí rozšířením na další území. Modleme se také za Palestinu a Izrael a za mír na Blízkém východě, aby se ukončilo nesmyslné zabíjení a válčící strany aby hledaly mírové řešení. Modleme se za osvobození izraelských rukojmí a za útěchu od Boha tam, kde lidská slova nestačí, aby pomohla pozůstalým po obětech masakru ze 7. října loňského roku najít naději v zármutku a zoufalství. Smiluj se, Hospodine!

2/ Modleme se za oběti povodní ve Valencii na jihovýchodě Španělska, kde zahynulo v uplynulém týdnu více než 200 lidí. Poškozené silnice, strhané mosty, zaplavené domy a zničená auta v ulicích měst jsou svědky řádění živlu a dalším z pocítitelných důsledků klimatické změny. Prosme za spásu zesnulých a útěchu pro pozůstalé, za solidaritu mezi zasaženými lidmi. Smiluj se, Hospodine!

3/ Modleme se za dobrý průběh operace našeho bratra v Kristu, který nás prosil o přímluvu, za lékaře i ošetřující personál. Prosme za nemocné z našich rodin a z náboženské obce, modleme se za naše sestry a bratry, kteří jsou v domovech důchodců v blízkém okolí, aby je Pán požehnal. Modleme se za nevyléčitelně nemocné, za děti, jejichž rodiče se trápí a čekají na pomoc. Mysleme jedni na druhé, sdílejme se o radost i bolest, abychom naplnili zákon Kristův. Smiluj se, Hospodine!

4/ Prosme za Církev Kristovu, ať nepřestává toužit po jednotě, kterou si přeje Kristus. Modleme se za naši církev, aby jí Pán žehnal a povolával skrze ni nové služebníky evangelia. Modleme se za Plzeňskou diecézi, za jejího biskupa Lukáše, kněze, jáhny a všechny sestry a bratry, abychom byli živým společenstvím víry a přinášeli radost a naději svým blízkým. Smiluj se, Hospodine!

Modlitba za zesnulé:

Bože, tvé dny jsou bez konce a před tvou tváří procházejí lidské generace. Jsi utěšitelem zarmoucených a silou slabých. Zůstáváš s námi, i když jsme opuštěni. Poslal jsi svého Syna, Ježíše Krista, abychom v tobě měli život. Zemřel a byl vzkříšen pro nás. Děkujeme, že svou smrtí a svým vzkříšením zrušil naši smrt a ukazuje cestu k životu.

Modleme se za své blízké, kteří s námi putovali po této zemi a předešli nás ve smrti. Prosme Pána, aby jako dobří služebníci směli zůstávat v jeho radosti.

Modleme se za…..

Nám, Pane, které dosud ponecháváš v tomto pozemském světě, dopřej milost a moudrost, abychom správně prožívali čas, který nám zbývá. Veď nás k pokání, když chybujeme, a probouzej touhu hledat tvou vůli a naplňovat ji ve svém životě. Amen.

Sestry a bratři!

1. listopadu slaví západní křesťané svátek všech svatých, zatímco východňané si ho připomínají týden po Letnicích. Reformované církve mluví spíše o svědcích Páně než o svatých. 2. 11. na něj navazuje Památka zesnulých, dušičky, kdy myslíme na své blízké, kteří nás předešli na věčnost, a modlíme se za ně, aby směli zůstávat v Boží blízkosti. V tyto dny navštěvujeme hřbitovy a kolumbária, zapalujeme svíčky, jejichž světlo nám připomíná naději věčného života, kterou máme. Také květiny a věnce jsou částí živé přírody a znamením života.

"Pojďme jim na pomoc a vzpomínejme na ně. Proč bychom měli pochybovat o tom, že naše obětní dary za mrtvé jim přinášejí nějakou útěchu? Neváhejme a pojďme na pomoc těm, kteří jsou mrtvi, a obětujme za ně své modlitby," povzbuzuje křesťany svatý Jan Zlatoústý (+ 407).

Církev již od prvních dob uctívala památku zemřelých, přimlouvala se za ně a sloužila za ně mši, aby směli zůstávat u Pána. Zvláštní den modliteb za zesnulé zavedl roku 998 clunyjský opat Odilo († 1048). Ve 13. století se tento zvyk rozšířil v západní církvi a papež Benedikt XV. jej v roce 1915 potvrdil pro celou církev. Také Církev československá husitská se modlí za zesnulé a koná v den jejich památky bohoslužby.

Svátek všech svatých připomíná všechny svaté, nejen ty, kteří byli některou církví za svaté prohlášeni, ale i ty, jejichž jména neznáme, ale Bůh o jejich svatosti ví.

Právě proto, že nebylo a není možné oslavovat každého svatého jednotlivě, vznikla myšlenka připomínat je společně. Původně se tento svátek světil 13. května, v den zasvěcení římského Pantheonu P. Marii a svatým mučedníkům. 1. listopad jako datum oslavy mučedníků a dalších svatých se prosadil nejprve v Irsku a v Anglii v 8. st., snad proto, že na tento den připadá začátek nového roku původních obyvatel těchto krajů, jimiž byli Keltové. Odtud se pak od 9. st. rozšířilo slavení všech svatých do dalších částí tehdejší církve.

Opat svatý Bernard (+ 1153) se své promluvě k tomuto svátku ptá, k čemu je svatým naše chvála a co pro ně znamená, že je oslavujeme? Odpovídá si, že svatí nepotřebují, abychom je uctívali. Tuto chválu a oslavu potřebujeme spíše my, které Pán zatím ponechává v tomto pozemském světě. Jejich památka v nás vyvolává touhu připojit se k jejich společenství, patřit do dobré společnosti mučedníků, vyznavačů, Kristových přátel ze všech časů a míst.

Výroky o soli a světle z dnešního úryvku evangelia navazují na Ježíšova blahoslavenství. Ta byla určena lidem, kterým - zvenku viděno - není co závidět. Ježíš se v nich obrací k těm, o které nikdo moc nestojí, jejichž hlas není slyšet, protože se neumí prosadit, různě se trápí, nemají zastání ani vliv. Všem těmto lidem Ježíš vzkazuje, že jsou vlastně šťastní, i když to ještě nevědí, protože s nimi počítá Bůh ve svém království. Podobně totiž naráželi na nepřátelství a odmítání i proroci, kteří žili před nimi. I oni přece byli Božími služebníky! Jestliže jsou učedníci Páně pronásledováni a trpí pro jméno Kristovo, není to nic neobvyklého a nejde o znamení, že jsou špatnými hlasateli evangelia a svědky víry.

Zatímco slova blahoslavenství potvrzovala opravdovost učedníků a správnost jejich rozhodnutí, i když přineslo také bolest a trápení nebo nepochopení, výroky o soli světle varují před nesprávným pochopením služby.

K čemu je sůl, která ztratí chuť? (13) Bez soli se některé pokrmy stávají nepoživatelnými, sůl zabraňuje hnilobě, má tedy konzervační účinky. Protože se hniloba připisovala ve starověku působení démonů nebo jiných neviditelných sil, používala se sůl i jako prostředek proti nim, proti posedlosti. Sůl byla nepostradatelná při vykonávání obětí, kde potvrzovala smlouvu, a používala se také jako hnojivo.

Není jasné, ke kterému z možných použití Ježíš mířil, ale jisté je, že dal najevo nepostradatelnost učedníků: Jste jako sůl, potřebují vás. Jestliže budou s Ježíšovými učedníky všelijak zacházet, je to jako ve známé pohádce Sůl nad zlato. Bůh s učedníky počítá, i když oni netuší, jaké mají schopnosti a jak moc je jich třeba. Ve známé pohádce začne sůl chybět, až když opravdu není nikde ani špetka. Dokud je jí dost, nikoho nenapadne, že by to bez ní nešlo. Ježíš řekl, že jeho žáky budou pronásledovat a všemi možnými způsoby je omezovat, i když mají něco, co ostatní potřebují jako sůl... Bohužel o tom neví.

Výrok o soli zároveň varuje před možnou ztrátou slané chuti. Pokud učedníci přestanou být tím, k čemu je Bůh určil, k ničemu už se nehodí. Zbývá jen vyhodit takovou zkaženou sůl z okna a zašlapat ji do země.

Druhý Ježíšův výrok je o světle: Vy jste světlo světa. (14) Ukazuje stejnou myšlenku, jen jiným způsobem, a to pomocí dvou obrazů. První z nich je město na kopci. Funguje jako maják, orientační bod. Ze všech stran je dobře vidět, všichni o něm vědí, před nikým se neschová. Tím, že učedníci patří Ježíši, ví se o nich, a jsou proto nápadní. Jako lampa pod kbelíkem by byli učedníci, kteří se schovávají, to je druhý obraz. Lampa ve volném prostoru osvěcuje místnost, díky ní se lidé orientují, neublíží si a dojdou k cíli. Lampa, která nesvítí, je podobně neužitečná jako sůl bez slané chuti. (15)

Ježíš nám připomíná, že je na nás vidět a to je dobře. Lidé totiž vidí náš život, naše dobré skutky, které mají oslavovat Boha. Jsou znamením, skrze které přichází Boží království. (16)

Všemohoucí, věčný Bože,

posiluj naši víru, naději a lásku,

ať s radostí žijeme tak, jak si přeješ,

aby se na nás splnilo, co slibuješ.

Prosíme o to skrze tvého Syna, Ježíše Krista, našeho Pána, který s tebou a s Duchem svatým žije a kraluje na věky věků. Amen.