Co z nás vychází (22. neděle v mezidobí, 1. 9. 2024)

• Texty:
• Dt 4, 1-2. 6-8
• Jk 1, 17-27
• Mk 7, 1-8. 14-15. 21-23

Modlitby:

1/ Dobrý Pane, začíná nový školní rok, a tak prosíme o požehnání pro všechny děti, studenty, jejich učitele a vychovatele a také pro rodiče. Modlíme se za to, aby mladí lidé mohli rozvíjet své dary a schopnosti a připravovat se na své povolání a samostatný život. Myslíme na děti, které kvůli válce žijí ve strachu před možným ohrožením zdraví i života a nemohou se věnovat svému vzdělávání ani volnočasovým aktivitám. Modlíme se za 22 dětí, které zahynuly včera při ostřelování Charkova. Přijmi je k sobě, dobrý Bože, a utěš srdce jejich rodičů a příbuzných, kteří pro ně pláčou. Smiluj se, Hospodine!

2/ Bože, končí léto, ale horké počasí stále přináší hrozbu požárů, sucha a vyčerpání při fyzické námaze, sportu a pobytu na slunci. Modlíme se za to, abychom ochránili své zdraví i přírodu. Smiluj se, Hospodine!

3/ Myslíme na válkou ohrožená a ničená města a obce na Ukrajině i v Izraeli. Prosíme za mír pro celý svět, za život v bezpečí, za dobrou vůli hledat cesty k pokojnému soužití lidí různých národností, odlišného náboženského nebo politického přesvědčení. Smiluj se, Hospodine!

4/ Dobrý Bože, požehnej sněmu naší církve, který bude za několik týdnů zahájen. Prosíme o tvého svatého Ducha, aby byl přítomen v našem shromáždění a vedl naši mysl i srdce. Prosíme o obnovu tvé církve. Chceme zůstat věrni evangeliu pokoje, které jsme přijali, a zároveň se chceme zabývat tématy přicházejícími v této době. Dej nám ducha moudrosti i odvahy, pokory i svaté bázně. Smiluj se, Hospodine!

5/ Pane, prosíme za mír mezi námi, za lásku a přátelství, za ochotu vzájemně si naslouchat a hledat východisko i ve zdánlivě neřešitelných situacích v důvěře, že jsi na této cestě s námi. Modlíme se za uzdravení zranění, která jsme si způsobili, svým sobectvím, neochotou vnímat druhého člověka jako sobě rovného partnera v rozhovoru, brát vážně jeho názor a uvažovat o něm. Prosíme tě o to, abychom se v bratrech a sestrách setkávali s tebou, Kriste, trpícím a potřebným i toužícím po naší lásce. Smiluj se, Pane Ježíši Kriste!

Sestry a bratři!

Jednou z nejvyšších hodnot, kterých si vážíme a uznáváme je, je svoboda. Zároveň se shodneme, že si nepředstavujeme svobodu jako naprostou volnost, kdy si každý určuje svá vlastní pravidla nebo se rozhoduje spontánně podle situace, jak mu to za daných okolností vyhovuje. Cítíme, že jistá pravidla potřebuje každé společenství, aby v něm mohli lidé žít, spolupracovat a vzájemně si nepřekáželi nebo si neničili výsledky své práce.

Pravidla pro život společenství, která dostal Boží lid od Hospodina, jsou přijímána jako veliká výsada. Když se na své pouti dostali Izraelité na samotný okraj zaslíbené země, jak čteme v dnešním vstupním čtení, Mojžíš opakuje Boží vůli formulovanou v pevných pravidlech ukazujících cestu, aby Boží lid v darované zemi netroskotal.

Nařízení mají důkaz správnosti v sobě a není potřeba je nijak zdůvodňovat, jsou spolehlivá a dobrá k tomu, aby zachovala život izraelského společenství. Proto se je má lid učit a také se postarat o to, aby byla předávána dalším generacím. Takové předávání bylo mezi židy dokonce pokládáno za posvátnou činnost.

Boží nauka je pod zvláštní Boží ochranou. Nic se k ní nesmí přidat ani od ní ubrat. (srv. Zj 22, 18n) Existence Izraele má smysl jen tehdy, když bude tento lid opatrovat svěřený poklad moudrosti, zabývat se jím a přimkne-li se k svému Bohu. Má-li se přimknout, pak je tím naznačen důvěrný vztah lásky: má milovat svého Boha. V tom je velký rozdíl mezi Izraelem a ostatními národy. Desatero Božích přikázání (Ex 20, 2) začíná vyhlášením: "Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví." Hospodin je Bohem milujícím a vyvádějícím z nesvobody ke svobodě. Jeho nařízení nejsou svěrací kazajkou, ale doporučením směru, ukazatelem na cestě, kudy by měl člověk jít, aby spolehlivě došel k cíli.

Ježíš se často dostává do konfliktu s učiteli Zákona, kteří ho měli lidem vykládat. Vystupuje jako učitel, skoro jako nový zákonodárce, když se snaží ukázat smysl Zákona, který Izraelité dostali od Boha skrze Mojžíše.

V dnešním textu evangelia se nedozvídáme, proč se s Ježíšem farizeové a někteří ze zákoníků setkali. Když vidí, jak Ježíšovi učedníci jedí nečistýma, tj. znesvěcujícíma, rukama, a nedrží se tradice otců, začnou klást nepříjemné otázky. Ježíš odpovídá na jejich kritiku nečekaně tvrdě. Připomíná proroka Izaiáše a jeho ostrá slova o Izraelitech, kteří sice Hospodina vyznávají ústy, ale jsou mu vzdáleni ve svém srdci. (Iz 29, 13) Taková kritika je naprosto zdrcující, protože farizeové pokládali své tradice za autentický výklad Zákona, a proto za stejně závazné, jako byl Zákon sám. Ježíš ale ukazuje, že jde o dvě autority – Boží a lidskou – a uctívání Boha podle lidských předpisů je přetvářkou a ti, kteří ho tak uctívají, jsou pokrytci: "Opustili jste přikázání Boží a držíte se lidské tradice." (8)

V druhém kole diskuze o výkladu Zákona a jeho smyslu se potvrzuje, že to, co člověka opravdu znesvěcuje, je to, co také prochází ústy, tedy lidské slovo pramenící v srdci a vycházející z úst. (14-15) Výčet neřestí, mezi nimiž se objevuje i lest, kterou nakonec farizeové a zákoníci připravili Ježíše o život, potvrzuje, že to vše jsou skutečně nečisté pohnutky mysli, procházející lidskými ústy, a proto člověka duchovně znečišťují.

Co Bůh stvořil, je dobré, a tak není nečisté. To, co skutečně znečišťuje člověka, je hřích, zakořeněný v lidském srdci. Právě na něm závisí morální kvalita našich slov i skutků. Boží vůli naplňuje ten, kdo se snaží očišťovat své srdce a osvěcovat své svědomí tak, aby se shodovalo s přikázáními Boha, který je láska.

Dnešní slovo nás zve, abychom se ptali, čím se zabýváme ve svém srdci, co nás znepokojuje? Naše činy nemají původ ve fyzické ani duševní síle, ale v srdci. Když v něm zůstává Boží slovo, uzdravuje se a osvobozuje od sobectví, rivality nebo nezájmu o druhé.

Pane Ježíši, přicházíme k tobě a prosíme, uzdrav a očisti naše srdce, abychom mohli svobodně vyznávat, že jsi náš Pán. Amen.