„Co máme dělat?“ (3. neděle adventní, 15. 12. 2024)

Texty:

• Sof 3, 14-20
• Fp 4, 4-7
• L 3, 7-18

Modlitby:

1/ Modleme se za mír ve světě, prosme za země ve válce, za Ukrajinu a Rusko, za Izrael. Prosme za ukončení nesmyslného zabíjení a ničení a za obnovu válkou zničených území. Modleme se za oběti válek a prosme za jejich spásu, za lidi, kteří ztratili blízkého člověka, aby bolest jejich duše utišil Bůh. Mysleme na zraněné a doživotně postižené, kterým válka připravila krutý osud. Mysleme na vyhnané a rozptýlené do různých zemí Evropy a prosme, aby se mohli vrátit do země svého původu. Modleme se za místa občanských nepokojů, za Sýrii a Gruzii, aby i v nich zavládl mír. Smiluj se, Hospodine!

2/ Modleme se za místa zasažená podzimními povodněmi. Voda ustoupila, ale škody zůstaly, řadu obtíží se nepodařilo odstranit. S blížícími se svátky na mnohé doléhá tíseň neutěšené situace a počáteční zájem veřejnosti oslabily jiné události. Modleme se za solidaritu s trpícími, za obnovu měst a obcí i krajiny. Smiluj se, Hospodine!

3/ Modleme se za nemocné z našich rodin a z náboženských obcí, za starší a osamělé sestry a bratry, kteří mnohdy propadají pocitu marnosti a zbytečnosti. Prosme za vnitřní pokoj pro všechny ztrápené a hledající útočiště i řešení svých složitých životních situací. Smiluj se, Hospodine!

4/ Modleme se za Církev Kristovu, za její služebníky, prosme za Církev čsl. husitskou, za jejího patriarchu Tomáše, plzeňského biskupa Lukáše a všechny biskupy, prosme za kněze a jáhny, aby je těšila jejich služba, za sestry a bratry z náboženských obcí. Prosme o požehnání pro Plzeňskou diecézi, modleme se za nová povolání k životu s Kristem a ke službě slovem i svátostmi. Smiluj se, Hospodine!

Sestry a bratři!

O druhé neděli adventní k nám zaznívala výzva Jana Křtitele: Čiňte pokání a dnes slyšíme povzbuzení apoštola Pavla: Radujte se! Je možné naplnit obě tyto výzvy zároveň? Prožíváme 3. neděli adventní, které se říká také neděle Gaudete právě podle apoštolovy výzvy. Můžeme celkem právem namítat, že každá neděle je důvodem k radosti, protože je přeci dnem Páně, dnem, kdy si připomínáme jeho vzkříšení a radujeme se ze společenství s ním. Dokonce každý den je důvodem k radosti, že ho smíme prožívat, i když by asi někteří protestovali, že ne každý den je prostoupen dobrými zprávami a naplněn šťastnými setkáními a ne vždy slavíme úspěchy a přijímáme blahopřání.

Výzva k radosti připomíná blížící se slavnost narození Páně, které stálo na počátku naší spásy.

Symbolicky je čas nastávající radosti vyjádřen růžovou barvou liturgických rouch a svící, pokud církev liturgické barvy užívá. Temná fialová jako by ustupuje zářící bílé. Když Advent postoupí do druhé poloviny, neobracejí se liturgická čtení k posledním dnům, ale spíše v nich směřujeme k cíli naší adventní cesty: k narození Páně.

Zaplesej, siónská dcero, raduj se, dcero jeruzalémská, volá prorok babylónského zajetí, Sofoniáš. Také tento muž Boží kdysi burcoval k pokání a líčil těžké rány soudu, když se obracel ke svým bratrům a sestrám, ale nakonec nadšeně vybízí k radosti. Je k ní důvod. Hospodin zrušil rozsudek, královsky odpustil a otcovsky se ujal pokořených. Radost a jásot jsou odpovědí těch, kdo žijí z jeho vítězství. Bůh přinesl lidu odpuštění a naději tam, kde vládl hřích a beznaděj. Zásahem Božím se země smutku, hanby a modloslužby stala místem pokoje, spásy a slávy a to je důvod k radosti.

Když Pavel vybízí Filipské k radosti, také nemá na mysli nějakou povrchní veselost, ale radost, která má základ v Bohu. Filipští přijali Boží vykoupení. Jejich naladění k radosti nemá nic společného s právě probíhajícími událostmi, je na nich nezávislé. Sotva kdo by mohl mluvit o radosti přesvědčivěji než Pavel, který byl zrovna ve vězení. Asi se shodneme, že ztráta vnější svobody, život v ohrožení nejsou zrovna důvodem k radosti, přesto se Pavel raduje a ke stejné radosti povzbuzuje ostatní. Je vidět, že apoštol Pavel žije v prostoru vnitřní radosti, nedá se zastrašit ani odradit denními starostmi, ale spíše vše vytrvale vkládá do modliteb a směřuje k Bohu. Bůh ale není automat na lidská přání, což chápe člověk, který dokáže být také vděčný. Čím víc to o někom platí, tím víc si takový člověk uvědomuje, že jeho lidská přání jsou někdy pošetilá, a tak méně prosí o konkrétní naplnění svých proseb a více Bohu předkládá, co ho potkává a trápí a nenavrhuje konkrétní řešení. Mluví s ním jako přítel s přítelem. Vnitřně prožívaný Boží pokoj se už postará o to, aby všechny myšlenky zůstaly zaměřeny na Krista.

Radost na jedné straně a ochota k porovnávání života s Božím nárokem, výzvy k pokání, které slyšíme v Adventu tak často, na straně druhé, se nevylučují, naopak, cesta k vnitřnímu pokoji, po němž i dnes tolik lidí touží, je podmíněna ochotou přemýšlet o sobě, o tom, co dělám, jak uvažuji, jak se chovám k druhým lidem.

Jan Křtitel v dnešním kázání nevybízí zástupy, aby žily jako on asketicky na poušti. Zve je, aby napravily svůj život, dokud je čas, aby se uchránily před nastávajícím hněvem. Pokání, k němuž už předtím vybízel, není jen symbolický úkon, projevuje se v každé myšlence, v každém slově nebo skutku. Zasahuje celý život. Nejde jen o "znamení křtu", ale o konkrétní "ovoce".

Nelze přitom spoléhat na "správný původ". Není to Abraham, kdo zástupy zachrání, ale dobrý život. Pomyslná sekera už je přiložena ke kmeni a hrozí pokácení. Situace je vážná, je třeba jednat.

Janova výzva k pokání se setkává s kladnou odezvou. Zástupy se tedy ptají konkrétně: Co máme dělat? a Jan nabízí konkrétní odpověď. Nevyzývá k obětem a skutkům zbožnosti, ale k lásce projevující se v solidaritě s druhými lidmi. Tento závazek se netýká jen bohatých, ale všech bez rozdílu. Celníci nemají požadovat víc, než je stanoveno, vojáci se mají spokojit se svým žoldem, nemají se tedy nespravedlivě obohacovat a zjednávat si výhody. Obrácení se týká člověka každého stavu, Jan Křtitel požaduje poctivé jednání a spravedlivé chování.

Jan není Mesiáš, jak si myslí zástupy, když ho poslouchají. Pouze připravuje jeho příchod. Křtí vodou na znamení pokání, Mesiáš bude křtít ohněm a Duchem svatým, s ním přichází soud. Jako rolník oddělí plevy od dobrého zrna, tak přicházející Mesiáš shromáždí dobré zrno do sýpky a plevy budou vydány ohni.

Jakkoliv se Janovo kázání zdá být tvrdé, zvěst, kterou přináší, je radostná. Ukazuje k příchodu Mesiáše, Zachránce. V Adventu chceme udělat místo Mesiáši ve svém srdci. Pozveme-li ho dovnitř, může spálit plevy našich selhání a dát vyniknout dobré pšenici.

Všemohoucí Bože, očekáváme s vírou slavnost narození tvého Syna a prosíme tě: dej nám svou milost, abychom se mohli radovat ze své spásy a vděčně tě chválit. Amen.