„...buď ze všech poslední a služebník všech.“ (25.neděle v mezidobí, 22. 9. 2024)

• Texty:
• Jr 11, 18– 20
• Jk 3, 16 – 4, 3. 7– 8a
• Mk 9, 30-37

Modlitby:

1/ Dobrý Bože, modlíme se za všechny, které zasáhla ničivá povodeň. Myslíme na lidi ze severní Moravy i jižních Čech a Vysočiny, kteří nemají kam se vrátit, protože jejich dům byl pobořen a bude muset být stržen nebo ještě dlouho potrvá, než bude znovu možné v něm žít. Prosíme také za spásu utonulých a myslíme na jejich rodiny. Děkujeme za solidaritu mezi lidmi, za štědré dárce z celé republiky, za dobrovolníky nabízející ochotně své síly a svůj čas. Děkujeme za službu hasičů, vojáků i zdravotníků a technických pracovníků. Prosíme za to, aby nikdo ze zasažených nezůstal bez pomoci a útěchy. Smiluj se, Hospodine!

2/ Modleme se za mír na Ukrajině, kde denně přibývají další mrtví. Prosme za Izrael a modleme se za mír pro Jeruzalém, za pokojné soužití vyznavačů různých náboženství na Blízkém východě. Modleme se za válečné uprchlíky v různých zemích střední i západní Evropy, za jejich dobré vztahy s místními obyvateli a za neubývající naději, že se budou moct vrátit domů. Smiluj se, Hospodine.

3/ Modleme se za politiky, kteří dostali důvěru občanů ve volbách. Prosme za to, aby členové samospráv vykonávali svůj mandát k dobru občanů měst a obcí. Modleme se za druhé kolo senátních voleb, za moudrost voličů při výběru kandidáta. Smiluj se, Hospodine!

4/ Modleme se za Církev československou husitskou, za biskupský sbor, plzeňského biskupa Lukáše, za kněze, jáhny, pastorační pracovníky, laické sestry a bratry. Veď nás, Pane, po svých cestách, chceme být tvým lidem, společenstvím přinášejícím radost a naději do lidské beznaděje a prázdnoty životů mnoha našich blízkých. Chceme být na blízku potřebným, trpícím, nemajetným, nevýznamným, lidem hledajícím duchovní domov, lásku, přátelství, přijetí. Prosíme o moudrost, Pane, když hledáme způsob, jak s lidmi mluvit o tobě, jak jim předávat evangelium, dobrou zprávu o tvé lásce k lidem, o spáse, o naději na život, který smrtí nekončí.

Modlíme se za naši ochotu nechat se vést tvým Duchem, neulpívat na věcech, které jsou časné, abychom neztratili touhu po věčnosti. Provázej, Pane, naši církev v čase sněmu, kdy chceme odpovídat na nové podněty přicházející ze společnosti i z našeho společenství víry. Smiluj se, Hospodine!

5/ Modleme se za nemocné z našich rodin i z naší náboženské obce, mysleme na starší a opuštěné. Prosme za sestru Zdeňku K., Zdeňku V., bratra Slávka. Požehnej všem potřebným a naplňuj je svým pokojem. Smiluj se, Hospodine!

Vzpomínka – manžel a tatínek ses. Zuzky P.

Sestry a bratři!

V uplynulém týdnu se pozornost lidí v naší zemi zaměřovala zvláště na povodně, které se prohnaly několika kraji a zanechaly za sebou zkázu. Prognózy byly sice varovné, ale realita - podle expertů i pamětníků - ještě tvrdší a ničivější, než před 30 lety. Zároveň se podobně jako při všech přírodních katastrofách a tragických událostech i tentokrát ukázalo, že pocit lidské sounáležitosti se právě v neštěstí upevňuje a že jsme si navzájem ochotní pomáhat, podporovat se slovem i konkrétním činem. Možná žel více než sdílet radost a štěstí s těmi, kterým se daří a kteří zažívají vzácné chvíle úspěchu a vítězství.

Tou druhou událostí, která nás zaměstnávala v závěru týdne, byly krajské a senátní volby. Protože jsme na jihu Čech, můžeme se jen krátce zastavit právě u výsledku v tomto kraji. Výrazné vítězství místního hejtmana Kuby spojují různí komentátoři právě se schopností být s občany a také voliči u všech důležitých událostí, být jim na blízku, naslouchat jim, jejich potřebám, vykonávat mandát v jejich prospěch. Bezprostředně před volbami byly takovou příležitostí přesvědčit o lidských i profesních kvalitách právě povodně. Ten, kdo stojí v čele, musí udávat směr, ale také musí mít ducha služby, být rozhodný a zároveň pokorný. "Kdo chce být první, buď ze všech poslední a služebník všech," říká Ježíš v dnešním evangeliu podle Marka.

Toto poučení dává svým učedníkům na cestě z Galileje do Jeruzaléma, kde má být vydán do rukou lidí, kteří ho zabijí; a až bude zabit, třetího dne vstane. Slovy z pašiového příběhu připomíná, že navzdory Božímu synovství budou o jeho osudu rozhodovat lidé. Učedníci jeho slovům v té chvíli ještě nerozumějí, teprve později se na ně rozpomenou.

I když se stali jeho učedníky, dost dobře nechápou, kdo je jejich mistr a jakou podobu má jeho království, takže se bez zábran mezi sebou cestou dohadují o tom, kdo je největší. Když pak přicházejí do Kafarnaum, zdrží se tu na chvíli a to je příležitost, kdy Ježíš může vnést světlo do jejich úvah. Jeho poučení je určené učedníkům, tedy vlastně církvi, ne širokým zástupům kolem. K nim se bude obracet později.

Uvažovat o hierarchii a o důležitosti jednotlivých pozic v určitém společenství je běžné. Mlčení učedníků jako odpověď na Ježíšovu otázku, o čem uvažovali, prozrazuje, že tuší, že to není správné v jejich kruhu.

Ježíš cítí potřebu vysvětlit tu věc učedníkům zvláště důrazně a slavnostně, proto usedá jako učitel Zákona a svolává svých Dvanáct a učí, že velikost se před Bohem měří podle toho, co člověk dělá pro druhé. Říká to dokonce velmi tvrdě: ...buď poslední a služebník všech. (35) Taková výzva má co do činění s nesením kříže a sebezapřením, tedy s ochotou snášet nejrůznější těžkosti, a přesto vytrvat.

Pohled na život z perspektivy Božího království znamenal tehdy a znamená i dnes v mnohém převrácení hodnot. Být první, tedy před Bohem první, můžeme chápat jako Bohu nejbližší, první z hlediska Božího soudu, tedy posledního soudu. Projevuje se službou, která není ponížením, ale věcí cti.

Když pak následně Ježíš bere dítě a staví ho doprostřed, uděluje mu čestné první místo. Přemýšlíme-li o tom obraze, musíme uvážit, že děti byly ve starověku považovány za neúplné lidi, odkázané na dospělé. V řecké kultuře se dokonce tolerovalo zabití nechtěného dítěte. Přijmout dítě mohlo znamenat i záchranu života. To, že Ježíš dítě objal, znamená, že ho přijal za své. Služebník všech je tedy i služebník dětí. Motivem takové proměny norem byla Ježíšova vize a učení o království Božím. O děti je třeba pečovat, protože je Ježíš má rád. Pro Ježíše byl takový čin milosrdenství skutkem, který obstojí na Božím soudu, jak se o tom mluví v Mt 25.

Svatý František napsal: "Blahoslavený člověk, který snáší svého bližního v jeho křehkosti právě tak, jako by si sám přál, aby on ho snášel v podobném případě. Blahoslavený služebník, který se nepovažuje za lepšího, když ho lidé hlasitě chválí a velebí, než když ho považují za bezvýznamného a hloupého a hodného opovržení, neboť čím je člověk před Bohem, takový je a nic víc. Běda tomu (řeholníku), jehož druzí postavili na přední místo a on z něj nechce dobrovolně sestoupit. A blahoslavený ten služebník, jenž není povyšován svou vlastní vůlí a který vždy touží být pod nohama druhých." 

Amen.