Běda pastýřům (16. neděle v mezidobí, 21. 7. 2024)

Texty:

• Jer 23, 1-6
• Ef 2, 11-22
• Mk 6, 30-34. 53-56

Modlitby:

1/ Bože, přejeme život v míru všem lidem dobré vůle a nepřestáváme se za něj modlit. Ani politikové, ani běžní občané se nedokážou shodnout, zda je lepší dodávat zbraně nebo vyzývat k mírovému jednání. Nechceme, aby umírali vojáci ani civilisté, ale nechceme ani ustupovat před zlem a nechávat mu volný prostor, aby se šířilo. Prosíme o moudrost, Pane.

Myslíme také na mír na Blízkém východě, modlíme se za Izrael a přejeme jeho obyvatelům pokoj a mír, není nám lhostejný ani osud Palestinců, kteří žijí v ohrožení života válkou a humanitární krizí. Smiluj se, Hospodine!

2/ Prosme za lidi, kteří celý život sloužili bližním, poctivě pracovali a pečovali o své blízké, aby nezůstali sami a opuštěni, když jim ubývají síly a oni už nemohou aktivně pomáhat druhým a pracovat. Modleme se za duchovní na odpočinku, aby je církev nenechávala žít v ústraní bez kontaktu s druhými. Mysleme na sestru farářku Červenou a další bratry a sestry duchovní v důchodovém věku. Dej jim, Pane, zdraví a sílu překonávat nesnáze spojené s přibývajícím věkem. Smiluj se, Hospodine!

3/ Modleme se za nemocné z našich rodin a z farnosti, aby pro ně byla nemoc příležitostí uvědomit si, že nemáme život pevně jen ve svých rukou, ale že všechno co nás potkává, je darem nebo příležitostí. Čas krizí a zkoušek bývá dobou zrání osobnosti, hledání pravdy, uvědomování si priorit v našich životech. Prosme za moudrost rozlišovat důležité od nevýznamného. Smiluj se, Hospodine!

4/ Modleme se za nová povolání ke křesťanskému životu, za manžele ztělesňující lásku Krista k církvi i za duchovní, kteří svůj život spojili se slovem Písma a svátostmi a slouží druhým. Do našich životů přicházejí zkoušky i pokušení. Není jich uchráněn nikdo z nás. Prosíme tě, Pane, abychom v záplavě informací dokázali slyšet tvůj hlas vybízející k novému následování v různých službách. Smiluj se, Hospodine!

5/ Modleme se za pastýře církví, aby hledali vzor své služby v Kristu – dobrém pastýři, ochotném se bezvýhradně obětovat pro dobro bližních. Prosme, aby duchovní nedávali žádnou příležitost k pohoršení nad svou službou i životem z víry. Modleme se za vzájemnou solidaritu a úctu mezi duchovními i mezi duchovními a laiky. Prosme, abychom stále více chápali tajemství své víry, církve Kristovy, která je živý organismem, tělem, v němž má každý své místo podle svého obdarování. Smiluj se, Hospodine!

Sestry a bratři!

Nedávno jsme byli svědky události připomínající filmovou scénu – útočník zasáhl jednoho z amerických prezidentských kandidátů, když se ho pokoušel zabít. Nebudeme rozvíjet úvahy o duševním zdraví pachatele ani o důvodech jeho případné nenávisti a motivech jeho činu – to se děje v médiích. Tento skutek, při němž se tají dech a člověk se sám sebe ptá, jestli ho neklame zrak a sluch a je-li ta zpráva skutečně pravdivá, nám připomněl, že na vůdce, stojící v čele je ze všech stran vidět a lid, který vedou, jim vystavuje účet. Někdy spravedlivý, jindy méně. Konečný soud vykoná Bůh.

"Běda pastýřům, kteří hubí a rozptylují ovce mé pastvy," vyřizuje prorok Jeremiáš Hospodinovo rozhořčení nad špatnou službou pastýřů jeho lidu, kteří myslí více na sebe a svůj prospěch než na dobro svěřených duší. U podobných představitelů sotva můžeme mluvit o lásce k lidem jdoucí do krajnosti, jak ji tušíme u pastýřů ochotných snášet odloučenost a tvrdost neustálého putování a bydlení ve stanech a jamách. (Iz 38, 2, Sof 2, 6) Tak o pastýřském životě svědčí Bible.

Pastýři, jak političtí, tak duchovní, o nichž mluví Jeremiáš, se těžce provinili, když zanedbali své povinnosti, ale Bůh svůj lid nikdy neopustil a ani neopustí, a tak ústy proroka zaslibuje příchod pastýře, který se ujme zanedbaných ovcí, pošle nového krále z Davidova rodu, který bude vládnout spravedlivě a moudře. Boží zásah ve prospěch rozptýleného lidu bude mít stejný význam jako vyvedení z Egypta.

Na zaslíbení proroků a očekávání Izraele navázal Ježíš, když se označil za dobrého pastýře, který je hoden se tak nazývat, protože dává život za své ovce. (J 10, 11) Víra v Krista - dobrého Pastýře byla stručným vyznáním rané církve.

V dnešním úryvku evangelia poznáváme Ježíšovu pastýřskou lásku, když s lítostí pohlíží na shromážděný zástup lidí, o které se nemá kdo postarat (Mk 6, 30-34), a když potom na druhém břehu Genezaretského jezera uzdravuje nemocné. (Mk 6, 53-54)

Ježíšovi učedníci, které už předtím vyslal, aby volali k pokání, vymítali zlé duchy a uzdravovali (6-13), se vracejí za svým Mistrem se zprávou o stavu své mise. Ježíš vidí s pastýřskou citlivostí jejich únavu i hlad, a proto chce, aby byli chvilku sami. Ke službě patří intenzivní nasazení i duchovní obnova a duševní občerstvení, stejně jako spánek nebo jídlo.

Zástup Ježíšovi nedovolil, aby si odpočinul a "jedl chléb", lidé Ježíše předběhli až na místo, kde nebylo co koupit, a tam ho očekávali. Později se právě tady odehraje zázračné nasycení početného shromáždění. Když Ježíš uvidí tísnící se zástup, nezlobí se, ale projevuje lítost. Byli jako ovce bez pastýře, cituje evangelista Knihu Numeri (Nu 27, 17), kde Bůh předává pastýřské poslání Jozuovi. Ježíš jako kdysi Jozue přebírá prorockou zodpovědnost za Izrael své doby. Začal je učit a své učení vzápětí doložil jednáním.

Na otázku: Kdo je Ježíš? Odpovídali Ježíšovi současníci různě. Dokonce i učedníkům se zdála být pravda o Ježíši skryta. (6, 52) Nikdo ale nepochyboval o tom, že k uzdravení stačí pouhý dotyk, krátký kontakt s Ježíšem: "...A kdo se ho dotkli, byli uzdraveni." (6, 56)

Evangelium této neděle připomíná, že ti, kteří přijali určitý úřad, pověření – v církvi nebo i ve společnosti – převzali s ním také zodpovědnost za svěřené lidi – věřící, členy farností nebo spoluobčany. Zvláště v církvi je jakýkoliv úřad nemyslitelný bez úcty k lidem a skutečné pozornosti k nim a jejich potřebám. Příklady špatných pastýřů, kteří dělali v církvi kariéru nebo ji dovedně využívali ve svůj prospěch bohužel nejsou jen záležitostí mravně pokleslé církve středověku, o níž čteme v odborné literatuře, ale i naší současnosti. V tom směru je možná dobře, že má církev v naší sekularizované společnosti hodně malé slovo a málokdo ji bere vážně jako partnera v rozhovoru. Pokušení vlastnit a ovládat lidi se tak stává méně pravděpodobným.

Zároveň nemůžeme hledat výmluvy, že se snad slovo Písma 16. neděle v mezidobí týká jen veřejných činitelů nebo nositelů církevního pověření. Ani ostatní nemohou žít v jakémsi pasivním klidu, protože zodpovědnost přece nese někdo jiný. Křtem přijímáme – podle tradičního učení – účast na trojí službě Krista: královské, kněžské a pastýřské.

Pane Ježíši Kriste, dal jsi nám příklad, dej nám, prosíme, také vytrvalost a trpělivost neztratit původní nadšení a odhodlání, když přichází duchovní únava nebo zklamání. Amen.