9. neděle v mezidobí (2. 6. 2024)

"Smí se v sobotu jednat dobře nebo zle? Život zachránit nebo zabít?"

Texty:

• Dt 5, 12-15
• 2 K 4, 5-12
• Mk 2, 23 – 3, 6

Modlitby:

1/ Dobrý Pane, prosíme za to, aby se mírový plán amerického prezidenta pro pásmo Gazy stal skutečností. Modlíme se za záchranu izraelských rukojmí. Prosíme za civilní obyvatelstvo v ohrožených oblastech, trpící nedostatkem základních potravin, vody, lékařské péče a žijící v trvalém napětí a obavě o život blízkých i svůj vlastní. Modlíme se za to, aby se do země vrátil mír.

Prosíme za Ukrajinu, ostřelovanou ruskou armádou, ničící její území, zabíjející a zraňující její obyvatele. Modleme se za mír pro Ukrajinu a Rusko, za pokojné soužití těchto národů. Smiluj se, Hospodine!

2/ Modleme se za oblasti zasažené povodněmi na jihu Bavorska i v jihozápadních a středních Čechách. Prosme za dobré počasí pro pěstování zemědělských plodin a práci na polích, ale také pro cesty za odpočinkem a za poznáním. Smiluj se, Hospodine!

3/ Modleme se za přípravu i dobrý průběh Noci kostelů. Kéž se poselství evangelia dotkne srdcí a myslí návštěvníků, kteří se rozhodnou zažít kostel jinak. Modleme se, aby úsilí pořadatelů vynaložené do přípravy akce přineslo své ovoce. Smiluj se, Hospodine!

4/ Modleme se za volby do Evropského parlamentu, mnohdy podceňované a opomíjené. Prosme o moudrost pro voliče, kteří zamíří do hlasovacích místností. Modleme se za Evropu, která je naším společným domovem, aby národy sdružené v Evropské unii žily v míru a vzájemně spolupracovaly. Smiluj se, Hospodine!

5/ Modleme se za Setkání křesťanů ve Frankfurtu n. Odrou, na které jsme se několik let připravovali, za jeho zdárný průběh. Ochraňuj, Pane, všechny účastníky na cestě i po dobu festivalu. Modleme se za požehnání všech setkání i aktivit, na nichž se budeme podílet. Smiluj se, Hospodine!

6/ Modleme se za nemocné z našich rodin a z naší náboženské obce, prosme za sestru Zdeňku Voborskou a Zdeňku Kašpárkovou, za bratra Mirka. Smiluj se, Hospodine!

Sestry a bratři!

Světit sváteční den je přikázáním Desatera. Zatímco pro židy je tímto dnem sobota, v křesťanské tradici slavíme neděli, den vzkříšení Páně, protože podle svědectví Janova evangelia nalezla Marie Magdalská po židovských Velikonocích hrob prázdný, když k němu přišla ráno, prvního dne po sobotě, tedy v neděli. (J 20, 1) Naše české označení ne-děle naznačuje odpočinutí od prací všedního dne, zatímco např. ruské voskresenije ukazuje právě ke Kristovu vzkříšení.

Sobota, šabat, označuje den, kdy se přestalo pracovat, což byl především každý sedmý den v týdnu, ale také den smíření, slavený desátý den sedmého měsíce. (Lv 16, 31; 23, 32) Její původ někteří spojují s babylónskými zvyklostmi, jiní hledají vysvětlení u proroků, v jejichž knihách je často spojen nov měsíce s šabatem, a tak si badatelé myslí, že šlo o původně lunární slavnost jako v Babylóně. Ve Starém zákoně jsou ale tyto slavnosti odděleny a šabat měl své zvláštní místo mezi svátky. Izraelité ho přijali jako jedno z Božích nařízení a slavili ho už na poušti při putování do zaslíbené země.

Sobota byla pro Izraelce dnem zasvěceným Hospodinu. Připomínala jim den, kdy Bůh odpočinul od svého stvořitelského díla (Ex 20, 11, Gn 2, 2n), a také vysvobození z egyptského otroctví (Dt 5, 12-15) včetně vydání manny na dva dny, což umožnilo světit sobotu. Sobota byla rovněž znamením uzavření smlouvy mezi Bohem a lidem. (Ex 31, 13. 16n, Lv 26, 2, Ez 20, 12. 20)

Izraelec nekonal v sobotu žádné polní práce, nesbíral dříví ani nezapaloval oheň a nepřipravoval pokrmy. Také nošení břemen a obchodování bylo v sobotu zakázáno. (Jr 17, 21-27, Am 8, 5) Zákony    v Ex 31 a 32 dokonce nařizují ukamenování toho, kdo poskvrnil sobotu všední prací. Proroci ale zdůrazňovali, že sobota nemá být břemenem, ale potěšením v Hospodinu. (Iz 58, 13n) Zvláště              v babylónském zajetí bylo její dodržování vedle obřízky jasným poznávacím znamením, odlišujícím Izraelity od Babylóňanů. S vychladnutím prorockého ducha se ale nařízení o sobotě stalo samoúčelným, šlo o náboženskou povinnost, jejíž zachovávání se líbí Bohu. Farizejští učenci propracovali nařízení o sobotě do složitého obřadnictví. V Talmudu je vypočteno 39 různých prací, které se nesměly v sobotu vykonávat, takže např. nebylo dovoleno mnout klasy, protože to odporovalo zákazu sklízení a mlácení. (Mt 12, 1n) Farizeové zacházeli ve svých výkladech do podrobností, které až vyvolávají úsměv. Tak se např. přela Šammajova a Hillelova škola o to, zda vejce snesené v sobotu má být snědeno nebo zničeno jako plod porušení sobotního dne.

Konflikt mezi Ježíšem a farizeji v dnešním čtení evangelia se týká chápání soboty. (Mk 2, 23 – 28) Učedníci mnou klasy, aby z nich získali zrní, které chtěli sníst. Nešlo o polní pych, podle Dt bylo dovoleno trhat po cestě na cizím poli klasy k utišení hladu, a přesně to učedníci dělali. Potíž byla v tom, že konali práci, což se s předpisy o sobotě neslučovalo.

Ježíš na námitky farizeů odpovídá příběhem o králi Davidovi, který na útěku jedl posvátné chleby, určené pouze pro kněze. Navzdory některým historickým nepřesnostem, jichž se evangelista při zapisování příběhu dopustil, se mu podařilo ukázat, co si Ježíš myslí o nařízení zachovávat den odpočinku. Kultický předpis může být podle něj překročen tam, kde jde o uchování života. Sobota je dnem odpočinku, kdy člověk nepracuje a může si uvědomovat svůj vztah k Bohu. Zbožný žid tady s Ježíšem musí souhlasit. Syn člověka, Ježíš, je Pánem nad sobotou. Umožňuje člověku svobodný přístup k Bohu, který není zastíněn strachem z hříchu ani pokřiven domýšlivostí pramenící ze zachovávání předpisů.

Ještě svobodněji Ježíš vystupuje v následujícím příběhu o uzdravení člověka s ochrnutou rukou. (Mk 3, 1-6). Podle traktátu Mišny bylo v sobotu výslovně zakázáno konat léčebné úkony. Povolena byla jen záchrana bezprostředně ohroženého života, a to jen bez dalšího náčiní, které by muselo být přineseno. Vyléčení chronicky nemocných bylo nutno jednoznačně odložit. (L13, 14) Ježíšovi protivníci zřejmě předpokládali jeho schopnost nemocného uzdravit.

Podobně jako při uzdravení ochrnutého (Mk 2, 8) Ježíš čte jejich myšlenky a odpovídá na to, co si mysleli: "Je dovoleno v sobotu činit dobře či zle, život zachránit či utratit?"(4) Tím klade otázku novým způsobem. Východiskem je mu ochrana života a stvoření, jeden z důvodů zachovávání sobotního klidu. Nepomoci nemocnému znamená jednat zle, zabít. Je zřejmé, že smyslu přikázání o sobotě odpovídá jednat dobře a život zachránit. Ježíš se přitom odvolává na přikázání lásky jako na vyšší normu (Lv 19, 18), která je novým zákonem Božího království. Nejde o to, co je zakázáno, ale o to, co se má dělat. Mlčení jeho protivníků jen potvrzuje pravdivost jeho výroku. Farizeové spojení s herodiány pracují na Ježíšově záhubě a podle Ježíše přesně naplňují špatné pojetí dne odpočinutí: je to den, kdy se chystá jejich záhuba.

"Smí se v sobotu jednat dobře nebo zle? Život zachránit nebo zabít?" (Mk 3, 4) Ježíš pokládá otázku a od svých učedníků vyžaduje jednoznačné rozhodnutí. Očekává naši duchovní inteligenci, schopnou rozlišovat mezi podstatným a okrajovým a rozpoznávat hranici, za kterou se z dodržování předpisů stává laciná omluva vlastního sobectví. Tuto inteligenci si osvojí jen ten, kdo ví, že Bohu není nic milejší než láska k bližnímu. Je-li sobota dnem zasvěceným Bohu, pak liturgií tohoto posvátného dne je bratrská a sesterská láska.

Pane, dej mi bdělé srdce, aby mě od tebe nevzdálila žádná ukvapená myšlenka, ušlechtilé srdce, které by neponížil žádný nedobrý cit,

přímé srdce, které se nedá svést z pravé cesty dvojznačným úmyslem, pevné srdce, které nezlomí žádná nesnáz, svobodné srdce, které si nepodrobí žádná vášeň.

Dej mi rozum, Pane, který tě poznává, moudrost, která tě nalézá, život, který se ti líbí, vytrvalost, která s důvěrou k tobě lne, a důvěru, jež mě učiní zcela tvým. Amen. (sv. Tomáš Akvinský)