6. neděle v mezidobí, 5. 5. 2024 „Zůstaňte v mé lásce“

Texty:

• Sk 10, 44-48
• 1 J 5, 1-6
• J 15, 9-17

Modlitby:

1/ Bože, prosíme za mír ve světě, modlíme se za Ukrajinu a za Izrael. Nic nenasvědčuje tomu, že by se konflikty měly ukončit. Myslíme na lidi žijící ve strachu o svůj život a o životy svých blízkých. Modlíme se za padlé a prosíme za jejich spásu, ať jsou ve tvé blízkosti. Modlíme se za příbuzné obětí, soucítíme s trpícími, prosíme za uzdravení ran duše, které nevyléčí žádné lidské slovo. Prosíme za politiky zodpovědné za další průběh konfliktu, ať jejich myšlenky směřují k dobru lidí. Smiluj se, Hospodine!

2/ Pane, v těchto květnových dnech si připomínáme konec 2. světové války. S vděčností myslíme na vojáky i civilisty, kteří se obětovali, aby další generace mohly žít v míru. Děkujeme ti, že je v naší zemi mír. O to více musíme myslet na státy, které válčí. Jako by zkušenost stará 79 let nestačila. Prosíme za úctu k lidskému životu, za pokojný život, solidaritu mezi národy a generacemi. Smiluj se, Hospodine!

3/ Modleme se za nemocné a trpící z našich rodin a z naší náboženské obce, mysleme na sestru Zdeňku Voborskou. Smiluj se, Hospodine!

4/ Prosme za děti, které čekají na výsledky přijímacích zkoušek na střední školy a učiliště, na maturanty, skládající závěrečné zkoušky a připravující se na studium na vysoké škole nebo na budoucí povolání. Svěřujeme do tvé ochrany mladé lidi a prosíme za jejich šťastný život, za jejich budoucnost. Požehnej jim, Pane.

5/ Modleme se za církev, za všechny její věřící členy i služebníky na různých místech světa. Jsme tvůj lid a chceme jím i zůstat. Obnovuj nás svým Duchem, ať jsme tvými svědky a neseme ovoce víry, naděje i lásky.

Modleme se za Církev československou husitskou, za její kněze i laiky. Svým svatým Duchem nám, Pane, ukazuj cesty, po nichž máme jít, jimiž nás chceš vést. Chceme být živým společenstvím, které se jen neohlíží po zašlé slávě a nevzpomíná na minulé události, ale toužíme žít přítomnost a směřovat k budoucí slávě. Smiluj se, Hospodine!

Sestry a bratři!

V liturgickém roce stále prožíváme velikonoční období a blížíme se k jeho vyvrcholení o svatodušních svátcích. V občanském kalendáři jsme v uplynulém týdnu nalistovali máj – květen. Tento měsíc je v lidových tradicích i ve slovech básníků spojován s láskou. Každého z nás jistě napadne Máchův Máj, hymnus lásky, naplněný vůněmi, barvami i zvuky probouzející se přírody. Také Bible mluví o lásce.

Snoubenci si s oblibou vybírají na svá oznámení verše z Písně písní: „Silná jako smrt je láska. Neúprosná jako hrob žárlivost lásky.“ (Pp 8, 6) Jejich výběr má své opodstatnění, vždyť jde o sbírku svatebních písní z různých dob. O výklad Písně se v minulosti vedly spory, které nejsou dodnes rozhodnuty. Ještě po jejím přijetí do sbírky biblických knih v r. 90 po Kr. byla Píseň problematizována a nakonec musel zasáhnout rabi Akíba, aby ji podpořil svým alegorickým výkladem.

Původně verše opěvovaly lásku mezi milou a milým. Podle obrazného výkladu jde o vztah Hospodina a jeho lidu, který křesťané přenesli na vztah Krista k církvi. (Ef 5, 25-27) Mystický výklad mluví o vztahu Šalomouna k Moudrosti nebo Krista k lidské duši.

Jistě se můžeme zeptat, jestli není možné chápat Píseň písní také doslovně? Bible přece ví o stvoření člověka jako muže a ženy (Gn 1, 27) a o jejich vzájemném vztahu (Gn 2, 21n), který má být odleskem Boží lásky k nim a pro ně pomocí, aby Boží lásku dovedli ze své vzájemné lásky pochopit a opětovat. Alegorický výklad jistě není jediný možný. Bible je psána pro člověka a pro jeho každodenní život. Člověk potřebuje jako vzor Boží věrnou lásku, ale pochopí ji jen z vlastní věrné lásky k blízké bytosti, která se stane součástí jeho života. Píseň písní přichází s myšlenkou, že lidská láska může být čistá a věrná jen tam, kde je zakotvena v Boží lásce. V Písni písní můžeme tedy vidět oslavu lidské lásky a zároveň ji chápat i jako obraz lásky Hospodina k jeho lidu nebo Krista k církvi. A pokud se tu objevují obrazy božských zásnub, jak je známe z mimoizraelského prostředí, svědčí to o snaze biblických autorů překonat pohanské zvyky a názory a ukázat stvořitelský záměr Hospodina.

Také dnešní evangelium mluví o lásce, která se ovšem více týká lidské vůle než citu a projevuje se činem. Zůstávat v Ježíšově lásce (9) znamená setrvávat ve sféře jejího vlivu, což lze tak, že člověk jedná podle jeho příkladu. Znamená to zachovávat Ježíšova přikázání, pochopit jeho slova jako výzvu, pobídku nebo závazek k jednání. Ježíšova láska, která je zdrojem naděje, je zároveň přikázáním k lásce. Ježíš svým učedníkům ukazuje, co mají dělat, právě tím, že jim svou lásku prokazuje. Jeho láska je tedy zavazující. Ježíš přitom připomíná, že jeho poslušnost Otci je projevem jeho lásky k němu. Totéž platí pro Ježíšovy učedníky. Jim Pán svým přikázáním nenakládá těžké břemeno, ale otevírá prostor dobrého a radostného života, nemajícího nic společného s povrchním potěšením.

Konkrétním a hlavním činem Ježíšovy lásky je jeho smrt na kříži, vyložená jako smrt za přátele. Místo obrazu ovcí z podobenství o dobrém pastýři máme v dnešním úryvku evangelia přátele a obraz dobrého přátelství, považovaného v antickém světě za ušlechtilou hodnotu. V ideální podobě byli přátelé na stejné úrovni, partneři. Přátelství s Ježíšem je podmíněno plněním jeho vůle, naplňováním jeho přikázání. Služebník svého pána poslouchá, protože musí. Ježíšův učedník je svobodný, tak nemusí, ale může.

Ježíš svou podmínku, jak se stát Božím přítelem, průběžně připomíná. Mluví přitom o tom, že sám pokládá život za své přátele. Kdo tento úkon sebe-vydání, sebe-obětování dokáže pochopit nebo se jeho chápání alespoň přiblížit, může také snáze přijmout Ježíšovu výzvu k lásce. Láska, k níž Ježíš povzbuzuje a kterou celým svým životem projevuje, je vlastně Boží láska: dal jsem vám poznat všechno, co jsem slyšel od Otce. (15)

Takto, působením své lásky, vytváří Ježíš ze svých učedníků společenství: láska, k níž je svým příkladem vede, je láska vzájemná. K ní je – nás Ježíš vyvolil: ne vy jste vyvolili mne, ale já vás (16), k jejímu uskutečňování je svým ustanovením vyslal: ustanovil jsem vás, abyste šli a nesli ovoce (16). Pokud učedníci prosí o tuto lásku, mohou si být jisti, že nebeský Otec jejich modlitby slyší: Otec vám dá, oč byste ho prosili v mém jménu. (16)

Pane Ježíši, ty jsi přišel na tuto zem, abys nás naučil mluvit řečí lásky. Chceš, abychom poznali lásku Otce, který pro nás a pro naši spásu daroval tebe – své vlastní srdce. Uč nás uvádět svou lásku do života. Ty ses stal pro nás příkladem. Ukazuj nám každý den příležitosti, jak proměňovat láskou svět, ve kterém žijeme. 

Amen.