Naslouchat hlasu proroků (15. neděle v mezidobí)
Texty:
- Am 7, 7–15
- Ef 1, 3–14
- Mk 6, 14–29
Modlitby:
1/ Modleme se za mír mezi národy vedoucími válku, mysleme na Ukrajinu a Rusko, Izrael a Palestinu, modleme se za mír a pokoj v rodinách, jejichž členy rozdělil nedostatek lásky, prosme za nemocná církevní společenství strádající nedostatkem víry, naděje i lásky, utápějící se v malicherných sporech o moc, vliv, bojující s neochotou naslouchat druhým a vést s nimi rozhovor. Prosme o požehnání každé dobré snahy zasypat příkopy mezi lidmi, které vyhloubila neláska a nenávist. Smiluj se, Hospodine!
2/ Prosme za Církev československou husitskou při přípravách na její sněm. Modleme se za ducha odvahy a rozhodnosti hledat nové cesty, po nichž by církev měla jít. Prosme za to, abychom nežili pouze odkazem otců a neohlíželi se jen do minulosti, ale abychom v síle Ducha svatého hledali způsoby jak oslovit neaktivní členy, kteří do našeho společenství patří pouze formálně, a jak najít cestu k lidem hledajícím duchovní domov, přátelství, pokojné místo, kam by mohli přicházet se svými starostmi a bolestmi duše, a nacházet útěchu a povzbuzení. Smiluj se, Hospodine!
3/ Modleme se za církev Kristovu rozptýlenou po celém světě, žijící v různých církevních společenstvích s odlišnými tradicemi i různým způsobem chápání tajemství víry. Jsme mnohdy smutní a zklamaní z toho, že na cestě hledání ztracené jednoty nepostupujeme výrazněji dopředu, že jsme konfrontováni s lidskou lhostejností a formálním přístupem, jindy zase s arogancí a pocitem nadřazenosti některých našich bratrů a sester pokládajících vlastní denominaci za nositelku plnosti pravdy a přistupujících k druhým jako k bloudícím, jimž je třeba ukázat správnou cestu, aby opustili své mylné názory a pochopili, kde je plnost pravdy. Prosme za ducha pokory a lásky, za moudrost, když vedeme rozhovory o víře, za vytrvalost, když nám ubývají síly a cíl se zdá být v nedohlednu. Smiluj se, Hospodine!
4/ Modleme se za prázdninové pobyty, cesty, dětské tábory a nejrůznější setkání. Prosme za požehnaný čas letních dovolených a odpočinku v přírodě, s blízkými. Modleme se za lidi, kteří se nemohou radovat z krásy přírody a slunného počasí, protože jsou nemocní, upoutaní na lůžko, sevřeni bolestí z odchodu blízkých nebo rozpadem partnerství a rodiny. Modleme se za lidi ve výkonu trestu a za osoby procházející krizí smyslu svého života a hledající možnost nového začátku. Smiluj se, Hospodine!
Sestry a bratři!
Možná si ještě vzpomeneme na hodiny literatury a na Hálkovu báseň Nekamenujte proroky neb pěvci jsou jak ptáci, kdo hodil po něm kamenem, k těm víc se nenavrací. Naznačuje mnohdy těžký úděl proroků, o nichž se mluví v různých náboženstvích. Označují se tak osoby stojící blízko bohu či božstvu, kteří zprostředkovávají lidem určité poselství přijaté od boha, v jehož službách stojí.
V Bibli proroci oznamují Hospodinovu vůli, protože ani nemohou jinak. Jeho oslovení bylo tak jasné, že mu nebylo možné odolat: „Přemlouvals mě, Hospodine, a dal jsem se přemluvit. Zdolal jsi mě a přemohl,“ říká prorok Jeremiáš, když si stěžuje na nepřátelství, které na něj doléhá, a proklíná dokonce den, kdy se narodil. Jen v Bohu nachází novou odvahu a sílu. (srv. Jer 20, 7n)
Praví Hospodinovi proroci – na rozdíl od těch falešných – rozvíjeli to, co přijal Mojžíš a brali vážně Boží příkazy. Jejich hlavním úkolem bylo soudit minulost a zasahovat do přítomnosti, když poukazovali na Boží cesty. (Iz 41, 26, 42, 9, 46, 9n, Mi 6, 6n)
Dnešní vstupní čtení přináší úryvek z knihy proroka Ámose pocházejícího z Judeje, který přesto věnoval svou službu severnímu Izraeli. Ámos vystupoval proti zpohanštělému kultu královské svatyně v Bét-elu, proti zbožšťování králů zasahujícího do všech oblastí života.
Vidění olovnice, třetí z celkem pěti vidění, je znamením soudu. Boží soud stejně jako olovnice odhalí všechnu pokřivenost Izraele a začne neúprosně a nemilosrdně uprostřed Božího lidu působit. Prorok se už pak nepřimluví a Hospodin neodpustí. Dokud je čas, je třeba zříci se všeho, co odvádí od Hospodina, posvátných míst i svatyně, i kdyby je chránila autorita krále.
Mezi první tři a poslední dvě vidění je vsunuto vyprávění o zákroku královského úředníka proti prorokovi. Amasjáš, představený kněžstva v Bét-elu, cítí povinnost ohlásit králi, že Ámos ohrožuje jeho autoritu a škodí celému království. Jeho zvěst se zdá být hrozná i svým obsahem, protože prorok hlásá zánik království a přestěhování lidu do pohanské země.
Amasjáš vyzývá proroka, aby z Izraele odešel do Judska, kde může hlásat svou zvěst. V Bét-elu pro něj není místo. Proroci jako on tu nejsou vítáni, je s nimi už z minulosti špatná zkušenost: „Seber se, vidoucí, a prchej do judské země. Tam chleba jez a tam si prorokuj!“ (7,12) Snaha vyhnat nepohodlného proroka ze země je ale zbytečná. Ámose poslal Hospodin, takže jsou jakékoliv hrozby nebo urážky naprosto neúčinné.
Slyšet pravdu, která je nepohodlná, protože vtíravě připomíná něčí hřích a obviňuje ze lži, je důvodem k ostrému zakročení. Zatímco o údělu proroka Ámose nemáme jasné zprávy, o jiných prorocích víme, že zemřeli násilnou smrtí.
Jan Křtitel, ohlašovatel příchodu Páně, se stal nepohodlným tím, že připomínal králi Herodu Antipovi jeho nedovolený svazek s ženou jeho bratra Filipa, Herodiadou. (Mk 6, 14 – 29) Navzdory historickým nepřesnostem, jichž se evangelista dopustil, je jasné, že Křtitelova kritika musela vyvolat Herodiadinu nenávist, takže toužila proroka umlčet podobně jako královna Jezábel Eliáše, když pobil její proroky. Osudný kruh zla, který roztočil králův a Herodiadin hřích se uzavírá a zanechává za sebou mrtvého Jana a zdrceného krále. Cena za pravdu je vysoká, někdy se žádá po jejích služebnících nejvyšší oběť. Královo špatné svědomí prozrazuje i jeho obava, že v Ježíši přichází Jan, kterého Bůh vzkřísil z mrtvých (16), i když není vyloučené, že měl jednoduše strach ze vzpoury, kterou by podle jeho představy Ježíš mohl vyvolat.
Sestry a bratři, v mnoha našich obcích bojujeme o přežití. Kdosi použil přirovnání paliativní péče o pacienta v terminálním stadiu nemoci k tomu, aby popsal zoufalou snahu farářů zachránit, co se dá. V naší církvi by se toto přirovnání dalo použít možná pro většinu náboženských obcí, které lidé stojící vně církve nebo kolegové z ekumény dávno prohlásili za mrtvé. Je tedy na čase naslouchat hlasu proroků, lidí vedených Duchem svatým, kteří riskují, že se stanou nepohodlnými, když pojmenují skutečnost a nabídnou řešení. Někdo jim vypoví přátelství nebo je bude prohlašovat za nepohodlné kritiky a blázny, umanuté moralisty nehodící se do dnešní doby. Hlas proroků je možné záměrně přeslechnout nebo ho nechat umlčet, ale pravda které slouží, tím může být umlčena jen na čas. Později se stejně prosadí svou vlastní silou.
Dobrý Pane, náš nebeský Otče, prosíme tě, abychom nepřeslechli hlas tvých poslů – proroků, kteří nás volají k pokání a nápravě, připomínají, na jakých principech stojí tvá církev. Modlíme se za to, abychom začínali duchovní obnovu sami u sebe dříve, než budeme hledat třísku v oku svého bratra. Modlíme se za svou vytrvalost a věrnost povolání, které jsme přijali. Amen.