12. neděle v mezidobí (23. 6. 2024)

23.06.2024

12. Ne v mezidobí, 23. 6. 2024

Texty:

  • Jb 38, 1-11
  • 2 K 6, 1_13
  • Mk 4, 35-41

Modlitby:

1/ Dobrý Bože, zatímco si promýšlíme plány na léto a dovolené, někteří lidé z Ukrajiny plánují nejvýše pár dnů s rodinou někde v Čechách nebo jinde v bezpečnějších částech Evropy. Pak se zase vrátí ke svým jednotkám a budou se zbraní v ruce bránit svou zemi proti ruskému agresorovi.

Prosíme tě, Pane, za mír pro tuto tak zkoušenou zemi. Válka trvá déle, než si kdo mohl ještě před dvěma lety pomyslet. Stojíme bezradně tváří v tvář zprávám o obětech i škodách na majetku. Je nám líto, že dosud žádná mírová jednání ani nezačala řádně probíhat. Zvedáme svá srdce k modlitbě a prosíme za ukončení války. Smiluj se, Hospodine!

2/ Modleme se za Izrael, zemi požehnanou narozením i působením našeho Spasitele. Také v ní umírají lidé a svádějí se boje o pásmo Gazy. Soucítíme s pozůstalými po obětech teroristického útoku na kibucy z loňského října i po dalších zabitých během bojů. Modlíme se za nalezení cesty k míru. Smiluj se, Hospodine!

3/ Bože, připomněli jsme si, že uplynulo již šest měsíců od krveprolití na Filozofické fakultě v Praze, které otřáslo celou společností. Příběhy obětí, mladých lidí – studentů i učitelů – nenechávají nikoho lhostejným. Modlíme se za zabité, aby nalezli nebeský mír, prosíme za jejich rodiny, ať navzdory tomu, co se stalo, najdou smysl života. Prosíme za to, abychom mohli žít v míru a bezpečí. Smiluj se, Hospodine!

4/ Modleme se za oblasti v Česku i jinde v Evropě zasažené přívaly dešťů a bouřkami, které přinesly škody na majetku i na životech. Prosme za dobré počasí. Smiluj se, Hospodine!

5/ Modleme se za děti i dospělé na prázdninových pobytech a dovolených, za jejich bezpečí a odpočinek. Provázej, Pane, všechny poutníky na cestách tohoto života svým požehnáním. Smiluj se, Hospodine!

Sestry a bratři!

Kde jsi byl, Bože, když vraždili nevinné při útoku v Gaze? Je ti jedno, že se na Ukrajině už více než dva roky válčí a denně tam umírají lidé, ničí se země? Proč, Pane, nezasáhneš proti lidem, kteří kolem sebe šíří zlo, ničí životy druhých lidí, někdy celých národů? Proč dosud nikdo nevymyslel lék proti rakovině a není skoro nikdo, kdo by ve svém okolí neměl někoho, kdo onemocněl touto nemocí nebo na ni zemřel? Zrovna letos na jaře naše kolegyně, kamarádka a matka malého dítěte. Tolik lidí se za ni modlilo! Její švagrová, matka dvou vlastních a dalších dvou osvojených dětí zemřela před 3 roky na covid a spolu s ní tisíce dalších jen v naší malé zemi. Proč, Bože, nezabráníš dopravním neštěstím, nezastavíš vrahy a násilníky, teroristy útočící na nevinné? V seznamu bolestných výčitek a nářků bychom mohli pokračovat ještě hodně dlouho, možná ten výčet ani nemá konec, protože k němu každou minutu, každou vteřinu přibývá další položka.

Proč Bůh dovolí, aby spravedliví trpěli, je téma, které řeší starozákonní kniha Job. Služebník Job se domníval, že s Bohem povede rozhovor, že připomene svoji bezúhonnost i dobrou pověst mezi lidmi, obhájí svou nevinnu a posílí ji očistnou přísahou, ale nic podobného mu nebylo umožněno. Vůbec se nedostal k tomu, aby se Boha na něco ptal, naopak, otázky kladl Bůh. Nedostal příležitost obhajovat svou spravedlnost, protože před Bohem nemůže nikdo uplatňovat své přednosti nebo zásluhy. Teprve když se člověk v pokoře skloní před Pánem, je znovu napřímen a osvobozen.

Jób se těšil, že si ovine zápis o svém životě jako věnec a bude se směle hájit. Chtěl stanout před Bohem jako bezúhonný, ale Bůh ho obvinil, že jednal neuváženě. Mohl své trápení spojovat s Božím tajemstvím, ale neměl pochybovat o Boží moudrosti. Stojí před soudem a Bůh ho jako by vyzývá s jemnou ironií na souboj, je ochoten dát se poučit. Tím naznačuje, že spor je pro Joba ztracený.

Je možné, že by byl Bůh vzdálen a nezajímal se o ty, na které doléhá zlo? Bůh staví Jobovu otázku do jiného světla. Job si ve své omezenosti tvora nemůže namlouvat, že je schopen pochopit tajemství zla. Jako obyčejný smrtelník si musí uvědomit svou nepatrnost. Otázky, které mu klade Hospodin, ho přímo srážejí do prachu. Vždycky narazí na meze, za které se nedostane, na překážky, které nepřekoná, na problémy, které nerozřeší.

„Mistře, tobě je jedno, že zahyneme?“ (Mk 4, 38 b) ptají se učedníci, když se strhne bouře na moři      a vlny se přelévají přes loď. Loďka s posádkou plující na druhý břeh se ocitá ve smrtelném nebezpečí. Situace nastává při první ze tří Ježíšových cest přes vodu, při nichž apoštolové stále hlouběji pronikají do tajemství jeho poslání.

Ježíš přitom na zádi lodi klidně spí a podpírá si hlavu. Pokojně oddychuje, zatímco se jeho učedníci třesou strachy. Příběh o bouři na moři připomíná proroka Jonáše, který také na rozbouřeném moři spí. Řádění živlu tehdy bylo znamením, že před Bohem utéct nelze. Kapitán Jonáše budil podobně jako učedníci Ježíše. V obou příbězích se moře utiší. Zatímco Jonáše hodí do moře – obětují ho, Ježíš jedná sám: utiší vítr, bouře ustane. Jonáš pak úspěšně ohlašuje Boží soud, Ježíš zvěstuje evangelium.

Historické okolnosti nemůžeme ověřit. Je známo pouze to, že bouře na Genezaretském jezeře, nazývaném také moře, obvykle rychle ustanou. Příběh je ale především metaforou pro kritickou životní situaci. Závěrečné veliké ticho stojí v protikladu k veliké bouři a je znamením pokoje převyšujícího každé pomyšlení. (Fp 4, 7)

Bázeň učedníků naznačuje, že se setkávají s Boží svatostí podobně jako ženy u hrobu v závěru evangelia. Potvrzuje to jejich otázka předpokládající, že to, co se stalo, je dílem Božím a Ježíš jedná v jeho plné moci: "

„Kdo to jen je, že ho poslouchá i vítr i moře?“ (41)

Ježíš učedníkům jejich ustrašenost vytýká jako nedostatek víry. Tím relativizuje svůj čin a dává najevo, že ho vlastně ani nemuseli budit, kdyby věřili: "Proč jste tak ustrašeni? Ještě nemáte víru?" (40) Utišení bouře je podobně jako přenesení hory obrazem víry beroucí vážně Ježíšovo evangelium.

Zásah, který učedníci od Ježíše požadují, je motivován strachem o sebe. Přesně takové jsou i naše mnohé modlitby. Příběh evangelia o utišení bouře povzbuzuje Ježíšovy následovníky všech dob, tedy i nás, abychom přestali trvat na svých představách o Bohu zasahujícím vždy v náš prospěch. Dětská víra a zbožnost podřizuje Boha a jeho jednání momentálním potřebám. Dospělá víra věří dokonce Bohu navzdory, přestože se dějí věci, které neodpovídají našim přáním a očekáváním. Miluje Boha kvůli němu samému.

"I kdyby fíkovník nevypučel, réva nedala výnos, selhala plodnost olivy, pole nevydala pokrm, z ohrady zmizel brav, ve chlévech dobytek nebyl, já budu jásotem oslavovat Hospodina, jásat k chvále Boha, který je moje spása," (Ab 3, 17-18) modlí se prorok Abakuk.

Pane, dej nám více víry. Nauč nás milovat tě pro tebe samého. Amen.

© 2024 | NO CČSH Tábor | Foto: Hana Fleischmannová
Vytvořeno službou Webnode Cookies
Vytvořte si webové stránky zdarma! Tento web je vytvořený pomocí Webnode. Vytvořte si vlastní stránky zdarma ještě dnes! Vytvořit stránky
Používáme cookies, abychom zajistili správné fungování a bezpečnost našich stránek. Tím vám můžeme zajistit tu nejlepší zkušenost při jejich návštěvě.

Pokročilá nastavení

Zde můžete upravit své preference ohledně cookies. Následující kategorie můžete povolit či zakázat a svůj výběr uložit.